Danou problematiku v rozhlase sleduje už téměř dvacet let. Film má rád a rozradostní ho, když se něco kvalitního povede i v televizi. Obecně: svoji práci miluje a stejně tak i rozhlas, který považuje za magické médium plné možností.
Absolvoval Gymnázium Jana Keplera v Praze a Vysokou školu zemědělskou, dnes Českou zemědělskou univerzitu. Psal už na základní škole, na gymnáziu spoluvedl třídní časopis, a pero z ruky nepustil, ani když na stará kolena přešel k mikrofonu. Spolupracuje s některými tištěnými médii a napsal několik knížek. Za tu nejzásadnější považuje životopis režisérky Věry Chytilové, se kterou díky téhle práci intenzivně prožil více než dva roky. Dodnes si toho ohromně váží nehledě na množství úžasných vzpomínek, které mu po nich zůstaly.
Za tuhle knihu dostal i Cenu Egona Erwina Kische.
Před rozhlasovou praxí byl chvíli agronomem v JZD a čtyři roky pracoval jako terapeut duševně nemocných, což taky byla obrovská zkušenost. Poté, co se z něj stal novinář, absolvoval různá filmová a filmově-historická školení a kursy.
Vedle své každodenní, vlastně deníkářské rozhlasové zpravodajsko-publicistické práce si s velkou radostí občas odskočí k pořadům, jako jsou Telefonotéka nebo Výročí týdne.
Občas si ho pozvou do nějakých porot nebo výběrových komisí. Což bere i jako reprezentaci Českého rozhlasu, bez kterého by nic z toho nebylo. Stejně tak by nebyly nabídky na moderování nebo uvádění veřejně prezentovaných pořadů a besed.
Je šťastně ženatý – od roku 1989 pořád s jednou manželkou. Dvě děti už nejsou děti, ale zralé, dospělé osobnosti.
Život pokládá za dobrý. Ví, že v něm má štěstí.
Všechny články
-
Ivan Passer. Přední filmař, který rád stál v pozadí
Trojka Passer – Forman – Papoušek se podílela na několika zásadních snímcích naší kinematografie. Vždycky ale stál v pozadí. Rád pomáhal a do popředí se natlačil.
-
Tereza Brdečková: Klíčovou postavou byl pro mě Jan Němec
Spisovatelka, scenáristka, publicistka, překladatelka, moderátorka, filmová činovnice, pedagožka a vydavatelka – to všechno je Tereza Brdečková.
-
Manželský pár umělců z Ukrajiny, který už skoro 30 let žije v Praze
Jak prožívaly Vánoce v dětském domově děti z nečeských rodin? Rozhovor s významným jugoslávským a chorvatským režisérem Lordanem Zafranovićen. Moderuje Tomáš Pilát
-
Ivan Zachariáš: Práce na seriálu mě teď láká víc než práce na reklamách. Ty nikomu radost neudělají
Před cestou do Anglie, kde navštíví své přátele, přijal pozvání do Vizitky Ivan Zachariáš. Redaktor Tomáš Pilát s ním mluvil o nejen seriálech Bez vědomí a Pustina.
-
Bohdan Karásek: Střih je pro mě prostředek, jak napravit chyby, které dělám jako režisér
„Karel, já a ty“ – tak se jmenuje jedno z největších filmových překvapení letošního roku. Nízkorozpočtový snímek natočil režisér Bohdan Karásek.
-
Má rusínská vyšívanka. Konfrontace minulosti a současnosti Podkarpatské Rusi
Na Podkarpatskou Rus odjížděla se dvěma cíli. Najít rodinu a napsat knihu. Nebo ji alespoň začít psát. Obojí si mohla Barbora Zavadilová odškrtnout.
-
Johana Ožvold: Elektronickou hudbu posloucháte, i když si myslíte, že ji neposloucháte
Původně chtěla natočit film o skladateli Zdeňku Liškovi, ale nakonec rozhodla, že se ve svém celovečerním debutu pokusí zmapovat vývoj elektronické hudby.
-
Jak vzpomínají lidé z Maďarska, Bulharska a Srbska na rok 1989?
Konec roku 1989 zasáhl do života mnoha východoevropanů. Pamětníci z Maďarska, Bulharska a Srbska popisují, jak tehdejší události vnímali tehdy a nyní. Moderuje Tomáš Pilát.
-
Robert Sedláček: Přál bych si, aby diváci u Soudu nad českou cestou přemýšleli nad svým životem
Soud nad českou cestou je nový film Roberta Sedláčka, v němž formou soudního přelíčení rekapituluje třicet let demokracie.
-
Více české radosti, ale méně snímků. V Jihlavě skončil Mezinárodní festival dokumentárních filmů
„Národní“ soutěžní sekci chce otevřít i filmařům, kteří nejsou Češi, ale točí v české produkci nebo koprodukci. Divákům pak chce nabídnout možnost vidět co nejvíc filmů.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 28
- 29
- 30
- 31
- 32
- …
- následující ›
- poslední »