Tomáš Samek: K evropským volbám – naše a zahraniční perspektivy

Podle druhého se žádné velké zemětřesení nekoná, neboť navzdory všem mocenským posunům si přesvědčivou většinu v Evropském parlamentu podrží zavedené a evropské integraci příznivě nakloněné strany v čele s evropskými lidovci, socialisty a liberály.

Oba názory platí, ovšem každý z jiného úhlu pohledu: z hlediska přítomnosti a bezprostředního výsledku je zřejmé, že hlasovací dynamika europarlamentu není nijak zásadně ohrožena. Pokud však výsledky těchto voleb vnímáme jako projev dlouhodobého trendu, je důvod k obavám: i přesto, že v různých zemích dopadly volby různě, je obtížné zavírat oči před rostoucí tendencí k antieuropeismu, xenofobii, národnímu partikularismu a k posilování extrémních poloh politického spektra.

Chování českých voličů přitom bývá dáváno do protikladu s touto tendencí: v porovnání s některými jinými zeměmi jsme tentokrát do Bruselu vyslali relativně eurooptimistickou sestavu. Takové hodnocení však může být povrchní: euroskepse se může projevovat volbou protiintegračních uskupení stejně jako neochotou vůbec se voleb zúčastnit.

Čtěte také

Až důkladný sociologický průzkum ukáže, zda se od oněch zemí nelišíme třeba jen tím, že naši radikální euroskeptici volby z velké části ignorovali. Ti z nich, kdo k volbám přišli, měli tentokrát vskutku pestrý výběr: přinejmenším sedm povětšinou menších stran si konkurovalo ve snaze získat hlasy těch, kdo se ostře vymezují vůči nějakému aspektu současné evropské integrace.

Součet těchto rozptýlených euroskeptických hlasů není tak malý, abychom je mohli ignorovat. I tak vysíláme do Evropského parlamentu v postavě Petra Macha zatím vůbec nejrozhodnějšího stoupence názoru, že z Evropské unie je třeba vystoupit.

Evropský parlament|foto: European Parliament

Varovně nízká volební účast má řadu příčin, ale bez viny není ani v našem veřejném prostoru převládající pohled na evropské volby. Ty jsou ve všech zemích prezentovány vždy ze dvou perspektiv – národní a celovropské. Tyto perspektivy se často liší a vždy jde o to najít mezi nimi vyvážený poměr.

Sledujeme-li evropské volby současně třeba v médiích českých a německých, vidíme zřetelně, že tento poměr je u nás daleko víc vychýlen ve prospěch národního pohledu, než je tomu u našich sousedů. Dobře to je patrné třeba na způsobu, jímž se předkládají volební výsledky: z národního hlediska je vítězem voleb Babišovo hnutí ANO.

Celoevropská perspektiva však vnímá volby z hlediska stran evropských: důležitější, než která národní strana zvítězila, je to, kolika mandáty daná země posílí určitou frakci Evropského parlamentu.

Čtěte také

Jelikož TOP 09 i KDU-ČSL zamíří do téže frakce, je z evropského hlediska vítězem našich voleb Evropská lidová strana: do ní jako země vysíláme celkem sedm poslanců, tedy víc než do jakéhokoli jiného parlamentního uskupení.

Zatímco v zahraničních médiích a jejich infografikách, tato perspektiva často dominuje, u nás je poněkud upozaděna hlediskem vnitrostátní soutěže mezi stranami.

Má-li se Evropa přiblížit českým voličům, musíme se naučit dívat se na sebe evropskýma očima víc, než se to zatím děje. Politika sice v mnoha ohledech zůstává národní, ale pokud svou perspektivu nerozšíříme, nebudeme Evropě rozumět.