Tvar preclíku vychází z obrazce překřížených rukou dětí na hrudi při modlitbách. Popularitu v Americe jim zajistili vojáci

Julius Sturgis si pekárnu preclíků založil na hlavní třídě městečka Lititz v roce 1861 v domě z velkých kamenných kvádrů, který je ale ještě o 100 let starší.

Dlouhá tradice velké rodiny

Malá, úzká sklepní okénka měla podle manažera pekárny Kurta van Gildera sloužit jako střílny pro muškety na obranu před indiány. K žádnému útoku tady ale naštěstí nedošlo.

„Pekař Julius Sturgis se do domu nastěhoval se 14 dětmi. S první ženou jich měl sedm, a když ovdověl, druhá žena mu porodila dalších sedm. Všechny zaměstnal v pekárně. Pracovat začínaly, už když jim byly 4 roky,“ popisuje manažer pekárny Kurt van Gilder. 

Preclíky z lehce nakynutého těsta se pekly nadvakrát. Nejdřív naprudko v pecích v přízemí budovy, kde při 290 stupních pobyly 6 až 8 minut. Pak se v prvním patře ještě dopékaly, vlastně sušily v peci, kde bylo jen 90 stupňů.

Tahle druhá fáze mohla trvat od 2 hodin do dvou dnů, podle toho, jak bylo zrovna v tu dobu vlhko. Výsledkem pak byly a stále jsou křehké, křupavé preclíky.

Čtěte také

Rumunský recept na rychlý hlad? Přece covrig právě vytažený z pece

Preclík učaroval vojákům

Popularitu získaly preclíky pana Sturgise za americké občanské války Jihu proti Severu. V době významné bitvy u Gettysburgu, který je asi hodinu a půl jízdy autem od Lititz, pochodovaly městem jednotky Unie.

Zjistily, že sušené preclíky jsou trvanlivější a chutnější než jednoduché pečivo z mouky, vody a soli, které dosud vojáci dostávali a které bylo tvrdé jako kámen. Vojáci severní Unie přinesli preclíky také svým rodinám a jejich sláva se tak šířila.

V historické pekárně rodiny Sturgisových se dá také vyzkoušet uplést vlastní preclík. Průvodkyně paní Elma vysvětluje, že tvar preclíku vychází z obrazce, který vytvořily překřížené ruce na hrudi dětí, které mniši v Itálii a Francii ve středověku učili modlitby. Tři oka, která vzniknou překlopením zkřížených konců válečku těsta na jeho oblouk, symbolizují Svatou Trojici, tedy Otce, Syna a Ducha Svatého.

Dejte městu nové jméno

Pekárnu preclíků dnes už v modernější továrně kus za městem stále provozuje rodina Sturgisových. Osmdesátník pan Tom denně do továrny dochází na pár hodin. Jeho syn Bruce, který je už pátou generací pekařů preclíků, se stará o běžný chod výroby.

Podle manažera historické pekárny v Lititzu Kurta van Gildera je tak dlouho trvající rodinné vlastnictví podniku velmi neobvyklé, ale také krásné. A američtí zákazníci slané, kořeněné i čokoládou polévané preclíky, které se před 160 lety začaly vyrábět v této pensylvánské pekárně, a potom i na dalších místech státu, prostě milují.

Osmdesát procent produkce preclíků v Americe prochází z Pensylvánie. Proto se někdy podle manažera pekárny Kurta van Gildera přezdívá tomuto státu Preclivánie.