Tvrdili mi, že v infekčním lékařství už není co objevovat. To byl velký omyl, vzpomíná emeritní primář Václav Chmelík

To, že se jeho tehdejší předpověď brzy naplnila, ho nepřekvapilo. „My jako lidé jsme součástí živé přírody, kde žijí nejenom jiné velké organismy, ale také množství malých virů a bakterií, které nám třeba v současné době ještě neubližují, ale to se může změnit,“ připomíná.

„Virus, který původně obýval drobné živočichy v Číně, se změnil a najednou začal být přenosný na člověka a začal se šířit mezilidsky. A totéž se může stát s nějakým dosud neznámým africkým virem, který je možná někde u opic nebo jiných živočichů,“ dodává.

Proč nové varianty virů vznikají právě v Asii a Africe? „My máme někdy pocit, že jsme jedna lidská civilizace a žijeme všichni stejně, ale tak to není. Na takové průměrné čínské farmě žijí pohromadě, ve velmi těsném vztahu lidé, slepice a prasata. A nové varianty viru chřipky mohou vznikat právě tehdy, když viry od jiného živočicha projdou určitou změnu a adaptují se na člověka. A to se tam opakovaně stávalo,“ odpovídá Václav Chmelík.

K rozvoji viru, který způsobuje covid, podle něj přispěla ještě jedna zvláštnost čínského způsobu života – takzvaná mokrá tržiště. „Číňané mají zvláštní vztah k masu. Zmrzlé maso jim připadá biologicky méněcenné a nemají ho rádi, oni chtějí vidět, jak je zvíře přímo před jejich očima utraceno na tržišti. K tomu mají ještě ve zvyku jíst i taková zvířata, která my bychom jíst nechtěli. A tímto způsobem se nejspíše koronaviry dostaly do lidské populace,“ popisuje lékař.

Díky vědě i vlastní posteli žijeme déle

Václav Chmelík pochází z Jindřichova Hradce. Studoval v Praze a od roku 1977 žije v Českých Budějovicích. V témže roce začal pracovat v českobudějovické nemocnici na infekčním oddělení, které pak po revoluci 29 let vedl jako primář.

Když si ale svůj obor vybral, s nadšenou odezvou se nesetkal. „Jeden známý naší rodiny, skvělý internista, mi říkal: Václave, vy jste se zbláznil. Tam je přece už všechno objasněné, všechno je známé, na všechno jsou antibiotika. Já nevím, proč na to jdete,“ vypráví.

Čtěte také

Původně se krev předávala přímo z ruky do ruky, popisuje lékař historicky první krevní transfuze

„A to se psal rok 1977. Pan primář, který mi toto říkal, se velmi silně mýlil. V té době nikdo nic nevěděl o infekci HIV, nebyla známá hepatitida A, hepatitida C, o takových nemocech jako SARS a covid ani nemluvě,“ dodává.

V současné době je Václav Chmelík v penzi, ale částečně ještě pracuje a zároveň vyučuje. I další generaci totiž čekají výzvy. „Jisté nemáme nikdy nic, ale máme výborný základ. Vezměte si, jaký vliv měly infekční nemoci ve středověku, v časném novověku, jak morová rána vyvraždila polovinu až dvě třetiny obyvatel měst. Dneska jsme v pandemii covidu ztratili mnohem menší procento lidí. Bylo to hrozné, jestliže u nás zemřelo 40 tisíc lidí na covid, ale mohlo to být ještě mnohem horší,“ říká Václav Chmelík.

Poprat se s takovými hrozbami nám podle něj dovoluje současný stav civilizace. „Máme už poměrně hluboké znalosti, výborný výzkum, ale i něco dalšího, co si lidé mnohdy neuvědomují. To je to, proč žijeme o desítky let déle než v 18. století. A jsou to zdánlivě velmi jednoduché věci – máme bydlení, každý svoji vlastní postel, čistou vodu, dostatek nezávadných potravin a patřičně nakládáme s odpady. A ze zdravotnictví máme jednu věc, která také významně ovlivnila přežití, celkovou očekávanou dobu života, a to je očkování,“ uzavírá.

Celý rozhovor s emeritním primářem infekčního oddělení Václavem Chmelíkem si poslechněte v cyklu Jihočeši.