Ubývání ledu na Antarktidě vědci sledují na několika frontách. Největší hrozbou je, že se rozpadnou celé ledovce u pobřeží

„Takzvaný Larsen B, který se utrhl, je u samého výběžku antarktického kontinentu. Celý ten plovoucí ledovcový šelf se vlastně během jedné letní sezóny rozpadl,“ ukazuje mi na mapě Martin Margold z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a vysvětluje, že vědci v Antarktidě sledují několik druhů ledu.

„Naprosto zásadní rozdíl je v mocnosti toho zalednění. Mořský led vzniká zámrzem mořské vody, a pevninský led se vytváří stlačováním sněhu. V Antarktidě mají mocnost zhruba 4,7 kilometru,“ doplňuje Margold.

Směr: do moře

Silný ledovcový štít z pevniny na mnoha místech pozvolna sjíždí směrem do moře, jako by to byly pomalu tekoucí ledové řeky. Ten ledovec, který je na pevnině, se přesune jakoby na mořskou hladinu.

„On vlastně stéká a stává se takovou plovoucí platformou. Tím největším v Antarktidě je třeba Rossův šelfový ledovec a na okraji se odlamuje. Většinou, když v médiích slyšíme, že se uvolnila obrovská kra v Antarktidě, tak to znamená, že se odlomila část toho plovoucího šelfového ledovce,“ vysvětluje Martin Margold.

Čtěte také

NASA chce z vesmíru měřit tloušťku ledu na Zemi. Vypustila na orbitu speciální laser

I když jsou odtržené plochy ledu velké jako města nebo kraje, podle vědců je to normální věc. Do šelfového ledovce proudí „ledové řeky“ z pevniny a na ní se ledové zásoby doplňují ze sněhu. Je to něco podobného jako koloběh vody v řekách.

Ubývání ledu naruší rovnováhu 

Problém ale podle Martina Margolda nastává, když se rozpadne celý ledovec při ústí pomyslné ledové řeky: „Plovoucí ledovcové šelfy brzdí rychlost toku řeky ledu, a když se ten plovoucí šelfový led rozpadne, ledovcové proudy zrychlí svůj tok a odvádějí víc ledu z ledovcového štítu do oceánu.“

Odborníci přitom vědí, že čím víc ledu bude ubývat, tím se víc a víc rozkolísá poměrně složitá rovnováha. Led a sníh tím, že jsou světlé, jakoby samy od sebe udržují ochlazování. Odrážejí sluneční paprsky, ale nevyzařují teplo do okolí, jak vysvětluje odbornice na matematické modely Českého hydrometeorologického ústavu Radmila Brožková.

Antarktida|foto:Fotobanka Pixabay

„Když nasněží, tak povrch bude samozřejmě chladnější, tím pádem se zmenší turbulentní přenos tepla do atmosféry, ta se ochladí a další srážky nastanou spíš ve formě sněhu. Pokud by byla planeta celá pokrytá sněhem nebo ledem, tak už nikdy neroztaje,“ říká Radmila Brožková.

Doba ledová nehrozí, spíš naopak

To se ale v nejbližší době nestane, varuje Martin Margold: „Celé období čtvrtohor bylo množství CO² v atmosféře výrazně nižší, než je v dnešní době. My jsme vlastně emisemi skleníkových plynů nejspíš rozhodili celý systém čtvrtohorního kolísání klimatu. S množstvím CO² v atmosféře, které v současnosti máme, tak asi další doba ledová nemůže přijít.“

Naopak s tím, jak budou ledovce tát a hladina moří stoupat, posune se i jakási čára ponoru v místech, kde se ledovcové štíty přesouvají na mořskou hladinu. Kvůli tomu pak bude led odtávat ještě rychleji.

Čtěte také

Obří ledová kra u Antarktidy se dala do pohybu. Vědci to zatím neumějí vysvětlit

„Problém je, když ta čára ponoru bude ustupovat směrem do ledovcového štítu, tím vyšší sloupec ledu je v kontaktu s oceánem. V oblasti Amundsenova moře se někteří kolegové obávají nestability, ta už se tam může rozjíždět,“ varuje Martin Margold.

Hrozba tání masivních ledovců je z hlediska lidského života pomalá, vědci ji počítají na sto až dvě stě let. Z historie Země ve čtvrtohorách ale vědí, že i malá změna podmínek může způsobit velké změny klimatu.