Účast Václava Klause na konferenci 30 let svobody

18. listopad 2019

Zákon o Českém rozhlasu a Kodex českého rozhlasu zavazují pracovníky ČRo, aby poskytovali ověřené, korektní zpravodajství a vedle toho publicistiku, která bude odrážet názorovou různorodost české společnosti.

Vážení,

napadlo mé, jestli jste při vaší unikátní honbě za unikátními projekty neudělali unikátní průšvih!

Pozvat si k unikátní konferenci 30. výročí Klause? To opravdu už nemáte žádnou soudnost?

Nemůžete přeci zaměňovat neustálé nabízeni prostoru již dávno odhaleným gaunerům za vaši tolik tvrdošíjné proklamovanou povinnost poskytovaní vyváženého zpravodajství, ani za vaši zbabělost a servilitu vůči Zaoralovi a jeho zájmům (viz zaměstnanec Xaver Vesely, viz spolupracovník Fencl).

Je to neskutečné nedůstojné vás, ale i posluchačů, příp. diváků.

Domnívám se, že je vaší povinností tomuto tlaku na hodnotu a morálku vaší značky vzdorovat.

Vaše odpovědnost je teď tak obrovská! A vy se z ní nemůžete, pod jakýmikoli záminkami, lacinými výmluvami na rámec poradu nebo projektu a všemožným obhajováním sebe sama, vymanit, nebo ji bagatelizovat a překrucovat.

Vytrvale děláte spoustu úžasné a obdivuhodné práce, jste profesionálové. A pak ji zdevalvujete něčím tak strašné zbytečným.

Speciálně tady, u takového zarytého dezinformátora, manipulátora a amnestijního zločince, přece jednoznačně nejde o pouhé vyjadřování jeho jiného názoru. O něčem takovém tu nemůže byt ani řeč a vy to jistě víte moc dobře.

S někým takovým nemůže, ani při největší naivitě, jít o diskusi. On opovrhuje pravdou, pravidly debaty a morálkou. Takoví jako on, a je jich teď plná vláda, mají ve svých nemocných duších a hlavách svou vlastní, alternativní pravdu, neotřesitelnou. Nikdy nebudou v debatě otevřeně naslouchat a férově reagovat. Jsme s námi uznávanými hodnotami jejich největší protivnici, nepřátelé na život a na smrt.

Proto jsou takovéhle vaše excesy úplně nesmyslné a nepochopitelné.

Poskytovat tomuto grázlovi (v jeho případě nejde o vulgární výraz, ale přesný popis osobnosti) možnost jeho zášť a nenávist vůči pravdě a spravedlnosti manipulativně šířit, je jako byste ten hnus dělali sami. To si toto opravdu neuvědomujete?

Jste jeden vedle druhého slušní, poctiví lidé!

Vy nejste ani náhodou parta pro onu zvrácenou část národa, nemáte žádnou povinnost se v tomto ohledu složení naší populace přizpůsobovat. Lež a nenávist není názor. Je to vždy jen lež a manipulace.

Žádná rada vám proto nemůže vnutit povinnost poskytovat prostor manipulátorům a zneuznaným samolibým ješitným starcům.

Společnost je teď natolik zradikalizovaná, že oponenturou gaunerům typu Klause nikoho nepřesvědčíte. Naopak.

Poskytujete mu exkluzivní legitimizaci pro jeho chorobné názory.

Nenechte si v takových případech, prosím, od nikoho nalhávat cosi o vyváženosti. Zbavte se už té vaší hluboké profesní slepoty, zbabělosti a hloupého pocitu jistoty, že tak, jak to děláte, je to jedině správně (viz tradiční pozice vašeho pana ombudsmana).

Jsem si jistý, že není taková doba, kdy byste si tyto slabosti mohli dovolit.

Vždyť kdo jiný tu musí šířit pravdu, když ne vy? Je to opravdu na vás! A vy tu pak pozváním Klause uděláte opak. Doslova medvědí službu.

Je přeci zřejmé, že v konfrontaci s takto silným propagandistou nemáte nejmenší šanci čehokoli dosáhnout. Akorát sebe (a nás všechny, kterým tu o něco jde) tím ve finále oslabujete.

Víte o tom, že nyní naslouchači populistů a xenofobů zakládají, cvičí a školí domobrany?

https://pardubicky.denik.cz/z-regionu/domobrana-ma-v-kraji-priznivce-20170801.html

Mají časopis. Jsou označeni ve zprávách BIS jako hrozba.

Hamáček tuto aktivitu (nepřekvapivě) bagatelizuje odbytím pokutou 2 tis. Kč.

Není ani třeba mít konspirační talent, aby vás nenapadlo: veřejně hlásíte a čím dál častěji postoje hradu - nepřetržité a čím dal arogantnější aktivity ANOfertu - zbabělec Hamáček - domobrana - 30. výročí pádu totality, která vůbec nepadla... co bude proboha dál?

Doba začíná být opravdu neskutečně vyostřená a napětí se den ode dne stupňuje a už teď by se dalo krájet. To je faktický stav. I ti, kteří v listopadu 89 pasivně přihlíželi, už jsou dnes vůči skutečné demokracii Klausy, Zemanem a konzumní masáži ANO natolik zpracovaní, totálně vyhranění, že si budou své prolhané pohodli aktivně bránit. Zakládají si ve velkém falešné profily a masivně trolí na sociálních sítích.

Proto opravdu doufám, že i vy si uvědomujete, jak moc je teď třeba být na té opačné a úplné hraně demokratických principů a vyváženosti.

Ne se samolibě poplácávat po zádech, opatrně a pohodlně v teplíčku někde hluboce uvnitř (tak vás teď vnímám). Protože jinak se jimi v rámci demokratických principů necháme zas na dlouhé roky utlouct.

To je můj depresivní pohled.

Promiňte mi tu expresivní formu. To proto, ze mě ničí, jak poslední dobou, dle mého názoru, selháváte, a vidím kolem sebe, že zdaleka nejsem sám. Proto je pro mě důležité vám svůj pocit napsat.

Seberte se už prosím.

Je vás hodně, kteří pro nás v Rozhlasu pracujete. Asi spolu ale navzájem nemluvíte dost. Podle mě je teď nesmírně důležité citlivě vybírat, jaké prostředky ještě můžete zvolit, co už raději nedělat a kdy už bude třeba úplně opustit tu pohodlnou zónu (viz vaše důležitá historie). Ta situace, doufám, nejspíš nastane.

Všichni tu přece víme, že ona nestrannost je taková hra, při níž byste nesměli mít v hlavě mozky.

Buďte prosím pro nás chytří a odvážnější a už nedělejte kompromisy za vysoké ceny.

Treba se v mém pohledu na vas a na celou věc mýlím, to by bylo skvělé, ale obavám se, že spíše ne.

Stále s velkou nadějí ve vás

D. H.

____________________________________________________________________

Vážený pane,

jsem jedním ze tří adresátů Vašeho dopisu, a protože mě v něm zmiňujete, cítím povinnost sdělit Vám svůj názor.

Jestli mne život něčemu naučil, je to snaha o kritické myšlení, tedy vidění věcí v jejich složitosti. Ke zvažování všech souvislostí vedu i své studenty, protože jsem toho názoru, že v dnešní době je jedním z nejdůležitějších úkolů vzdělávacího systému vychovat lidi, kteří budou schopni samostatně uvažovat, nikoli přijímat hotové myšlenkové vzorce. Jestliže v mé práci vidíte profesní slepotu, zbabělost a hloupý pocit jistoty, že Český rozhlas vše dělá správně, máte na svůj pohled právo, ale je mi to samozřejmě líto. V činnosti Českého rozhlasu spatřuji řadu nedostatků a problémů, některé vyplývají ze stresu a zřetězení náhod, jiné jsou systémové povahy. Pro ty první mám pochopení, snažím se posluchačům vysvětlit, jak k nim mohlo dojít, a považuji to za potřebnou výstrahu. Ty druhé se snažím v rámci svých možností změnit.

K systémovým problémům však neřadím to, že Český rozhlas dává prostor širokému spektru názorů včetně názoru Václava Klause. Není to libovůle rozhlasových redaktorů, ale respektování pravidel. Ta pravidla nastavil parlament, když přijal Zákon o Českém rozhlasu a později schválil Kodex Českého rozhlasu. V obou dokumentech zákonodárci zavazují pracovníky veřejnoprávního rozhlasu, aby poskytovali veřejnosti ověřené, korektní zpravodajství a vedle toho publicistiku, která bude odrážet názorovou různorodost české společnosti. Proto například Analytické oddělení sleduje, kolik prostoru dostaly ve vysílání jednotlivé politické strany a jak často se v něm objevují jednotliví politici. Zásadou je, že jejich poměr by měl zhruba odpovídat tomu, jak dopadly poslední volby do poslanecké sněmovny (tedy jinými slovy že se veřejnoprávní rozhlas nestane mediální tribunou vlády nebo naopak opozice). Mnohdy si mi stěžují posluchači, že nechápou, jak může být do vysílání pozván ten nebo onen politik, podle toho, koho mají v oblibě a s kým naopak zásadně nesouhlasí. Pro někoho jsou to zástupci KSČM, pro jiného ANO, pro třetího zase třeba zástupci některé opoziční strany, pro Vás je to osoba Václava Klause... Kdybych měl dávat doporučení vedoucím pracovníkům ČRo podle těchto reakcí, brzy by Český rozhlas neměl s kým vysílat, protože by si nemohl zvát vůbec nikoho. Ač to zní frázovitě, věřím v očistnou sílu demokratických mechanismů, k nimž patří svobodné šíření a sdílení názorů a svobodné rozhodování ve volbách. Z tohoto mechanismu může jednotlivé názory vyloučit jen soud a jeho rozhodnutím se pak musí řídit i veřejnoprávní rozhlas. Jinak jsem proti předběžnému vylučování těch hlasů, které třeba i osobně pokládám za nerozumné, ba škodlivé - ale jak jsem často psal již v době, kdy jsem byl šéfredaktorem Týdeníku Rozhlas, zastávám Voltairovu myšlenku, že s některými názory nesouhlasím, ale udělám všechno pro to, aby mohly zaznívat. Máte plné právo s tímto názorem nesouhlasit, můžete jej pokládat za projev zbabělosti nebo profesní slepoty, ale přivedla mě k němu léta cestování po světě, diskusí s lidmi, kteří toho o životě věcí víc než já, studií odborných materiálů a koneckonců i část života stráveného v autoritativním režimu, který měl patent na ty jediné správné a povolené myšlenky - a zničil tím sám sebe.

Vysvětlil jsem Vám svůj osobní pohled a závěrem se vracím k postavení rozhlasu veřejné služby. Spojil jsem s ním většinu svého profesního života právě proto, že mi jeho koncept vyhovuje. Je zde mnoho médií, která nemusí předstírat nestrannost, protože patří konkrétním majitelům a různými způsoby hájí jejich zájmy. Podle mě je dobré, a dokonce nezbytné, že zde existuje i prostor, kde se mohou střetávat i názory, které do komerčních médií prostě nebudou z různých důvodů vpuštěny.

Omlouvám se, jestli jsem Vás špatně pochopil, ale Váš popis situace v podstatě hovoří o počínající občanské válce, a já takto vyostřený pohled nesdílím. Společenské napětí je podle mého názoru trvalým a nutným důsledkem toho, že vedle sebe žijí různé společenské skupiny, jejichž pohled na svět se v řadě věcí radikálně odlišuje. Podle mého názoru právě existence veřejnoprávních médií má přispívat k tomu, aby se společenské napětí rozpouštělo tím, že se o problémech bude mluvit.

Cením si Vaší upřímnosti a byl jsem k Vám stejně upřímný.

Přeji Vám vše dobré a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Spustit audio