Ukradené peřiny vyvolaly pozdvižení v celé obci

1. prosince roku 1841 se kolem šesté hodiny večer Bartoloměj Potůček ve svém obydlí v Mokrouších po náročném dni krátce natáhl na pohovku, zatímco jeho žena ohřívala na kamnech dětem kaši k večeři. Jen na malý moment odběhla do světnice pro kousek másla. Když nakrmila děti, vzpomněla si, že musí ještě uvařit polévku pro pacholka. Zašla tedy pro další kousek másla. Krátce nato si všimla jedné nepříjemné věci: jejich peřiny byly pryč.

Paní Potůčková začala křičet a způsobila povyk v celé chalupě. Ještě toho večera se začalo s pátráním. S lucernou v ruce se společně s děvečkou, která u nich sloužila, vypravila do vsi hledat odcizené lůžkoviny. „Bouchaly na vrata a všem vysvětlovaly, co se stalo. Prošly mnoho domů, až se dostaly k čp 32, kde se po chalupě říkalo U Solnaříků. Po nějaké době jim bylo dovoleno nahlédnout dovnitř,“ uvedla autorka historicky zaměřených publikací Eva Horová.

Ženy prohledaly půdu, kde nic nenašly. Až v kuchyni si děvečka všimla schovaných peřin, které vytáhla. Matěj Brada, u něhož se peřiny našly, jim sdělil, že netuší, kdo je k němu dal. Před domem se mezitím shlukli lidé z vesnice, kteří zavolali rychtáře a konšele. Ti peřiny zabavili a začali prohledávat dům, zda se v něm náhodou neukrývá někdo další.

„Nalezené lůžkoviny byly naceněny částkou 12 zlatých, což bylo tenkrát hodně peněz. Jednalo se o dva kusy peřin, jednu peřinu bez povlaku a jeden polštář s roztrhanou cejchou,“ řekla Horová. Během výslechu na policii se Matěj Brada snažil zapírat, nicméně zanedlouho bylo zjištěno, že se u něj v té době nacházeli tři další chlapci z okolí, kteří Bradovi mohli v nestřežený okamžik pomoci s krádeží peřin. „Jelikož měl Brada za sebou již více prohřešků a dluhů, magistrát jej bez trestu nepropustil. Je tedy patrné, že dotyčný lůžkoviny ukradl a jen nechtěl přiznat barvu,“ zakončila vyprávění Eva Horová.