Už za první republiky kronikář s lítostí zapisoval, že staré zvyky víc a více mizejí

Patvary a novotvary

Ve starší kronice Hanu Chotovinskou zaujalo, jak lidé komolili cizí slova, když je přejímali do svého vyjadřování, což ji přivedlo k myšlence, že bude do kroniky zapisovat nová slova naší současnosti: například složeniny „dokopec“ nebo „domamil“.

Zapomenuté tradice

Tento díl Jihočeských kronik měl premiéru pár dnů po začátku postní doby. S tím v souladu Hana Chotovinská vybrala článek z 30. let, ve kterém kronikář lituje toho, že „staré zvyky, jež lid odedávna po celé generace zachovával a dědil, v nynějších dobách víc a více mizejí“. Dále tehdejší kronikář zaznamenal: „Na Popeleční středu udržuje se zde loučení s bohem pijáků Bakchusem, tak zvaná poprava Bakchusa. V roce 1936 odpravován Bakchus tak, že do vozíku zapřažen byl kozel, který měl na hlavě papírovou čepici. Muž komicky přistrojený koštětem poháněl kozla a za směšných posuňků taktoval muzikantům. Pak všichni se odebrali do hostince, kde i kozla častovali pivem.“

Svědci našich dnů

Zápisy v kronice Sezimova Ústí Hana Chotovinská rozšiřuje o rozhovory s místními lidmi. „Reprezentanta České republiky v kuželkách Filipa Mikuláštíka jsem se ptala proto, že mě na internetu zaujala fotografie, na níž veze na vozíčku pána, který se dostal do síně slávy kuželkářů. A bylo pro mě hádankou spojení tohoto chlapce a muže zasloužilého věku,“ objasňuje jednu ze svých voleb při oslovování respondentů.

Kronikářka následně ráda upozornila na rozhovor s Otto Wagnerem, který studoval gymnázium za 2. světové války.

„Popisoval mi, co všechno zažil v uranových dolech v Jáchymově. Přes veškerá utrpení, kterými prošel, v něm zůstala láska k lidem a především k mládeži. A hlavně je to srdcem skaut,“ říká Hana Chotovinská s obdivem a úctou k rodákovi ze Sezimova Ústí. „Při jeho vyprávění jsem si vybavila motto z knihy Dva divoši, které dle mého shrnuje život Otto Wagnera. To motto zní: Protože jsem poznal trýzeň žízně, vyhloubil jsem studnu, kde by i jiní mohli pít.“