Úžasné životy: Antonín Jedlička podle herce Michala Jagelky

Vzpomínka na Antonína Jedličku, kterému děti neřekly jinak než strejčku, zavedla Michala Jagelku na pražské Výstaviště. „Tady v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, jak je ten plácek, tady stálo studio Fontána, kam jsem jako desetiletý chlapec přišel a udělal konkurz,“ našel herec s jistotou místo, kde startovala jeho profesní kariéra.

V době, kdy do Jedličkova dětského souboru Michal nastoupil, byl strýček energický až cholerický pětašedesátník, který si potrpěl na luxus, mercedesy nebo domácí video. Přesto stále dokázal bavit děti a těm vyvoleným předat i základy kumštu a profesionality. „Bral nás i do televize nebo rozhlasu, to byla pro desetiletého kluka úžasná zkušenost,“ vzpomíná Michal Jagelka.

Michal Jagelka ukazuje poděkování s osobním věnováním od Antonína Jedličky|foto:Ivan Studený,Český rozhlas

Antonín Jedlička pocházel z velmi prostých poměrů, byl nejstarším ze šesti dětí. Už jako chlapec se stal hereckou hvězdou a místem jeho vzdělávání byl rozhlas. Po nevýrazných divadelních zkušenostech se začal věnovat vlastní tvorbě a hrál výhradně pro děti. „Divadlo Strýčka Jedličky předběhlo svou dobu. V osmačtyřicátém roce byl vlastně soukromý podnikatel, který objížděl s pár kulisami, loutkami a dvěma pomocníky celé Československo,“ přiznává Michal fascinaci svým dětským idolem.

Jedlička děti bavil nejen jako vtipný vypravěč a výborný imitátor. Jeho hlasivky, schopné vyrobit ohromnou škálu zvuků, hlasů zvířat a ruchů, jej živily a proslavily. „Měl jsem v ruce gramofonovou desku, kterou nahrál pro amatérská loutková divadla, kde vytvořil celou vesnici. Nakokrhal, prasátka nachrochtal, kravičky nabučel. Ale dost ho štvalo, že v dabingu nedostával lidské role,“ připomíná Michal úskalí strýčkovy povahy, kterým byla ješitnost.

Přestože jeho umění někteří herečtí kolegové brali s rezervou, což Antonína Jedličku zlobilo, podařilo se mu získat titul zasloužilého umělce, podle vyprávění Michala Jagelky za vynaložení značného úsilí v nadbíhání příslušným papalášům.

„Myslím si ale, že s komunistickým režimem si moc nezadal. Nebyl ve straně a spíše proplouval. Jezdil na západ a přinesl režimu peníze, ale nikdy jsem neslyšel, že by někomu ublížil,“ říká někdejší člen Jedličkova dětského souboru a odmítá řeči o tom, že by strýček byl k dětem hrubý. „ Byl sám infantilní a hravý, děti měl rád. Byl také přísný, ale naučil nás profesionalitě, pozdravit, chodit včas,“ hájí strýčka jeho žák, který od něj pokračoval na konzervatoř a nastartoval vlastní hereckou kariéru.