Úžasné životy: Jan Skácel podle Jiřího Pavlici

5. červenec 2023

„Jeden jeho přítel o něm říkal, že je anonymní křesťan a já se s touto definicí naprosto ztotožňuji. Ač o sobě vždy mluvil jako o ateistovi, jeho básně jsou prodchnuty moudrostí, křesťanskou i pohanskou.“  Tak odpovídá na otázku po hlavních inspiracích brněnského básníka Jana Skácela primáš Hradišťanu Jiří Pavlica.

Připravil: Marek Mojžíšek
Dramaturgie: Daniel Kupšovský
Zvukový mistr: Petr Janečka
Natočeno: 2021
Produkce: Klára Illiašová

„Poprvé jsme se setkali při natáčení desky Dávno proso, které tehdy organizoval skladatel Miloš Štědroň.  Už tehdy jsme ho velmi obdivovali, ale když ho poněkolikáté kdosi oslovil Mistře, neskutečně se zachmuřil. Neříkejte mi Mistře, nemám to rád, zahřměl.“

Komunista a disident

Skácel si prošel za svého života složitým vývojem. Pocházel z učitelské rodiny, která po válce s nadšením celá vstoupila do komunistické strany. Z ní byl však v roce 1969 vyloučen. Jak sám o svém členství v partaji říkal:

„Jsem komunista, a to mi ve straně způsobuje značné potíže.“ Jako člověk mravní a zásadový se samozřejmě nesmířil se sovětskou invazí a proto byl svými bývalými spolustraníky bryskně odstraněn nejprve z vedení zásadního brněnského literárního magazínu HOST DO DOMU, a posléze i z veřejného a kulturního života.

Osudový básník

Sedmdesátá léta byla pro Skácela a jeho ženu Boženu obzvláště tvrdá. Režim mu bránil i ve vykonávání občanského zaměstnání a od bídy je často zachránila jen štědrost přátel a obdivovatelů. „Lidé v disentu o sobě věděli a snažili se navzájem si pomáhat,“ říká k tomu Pavlica.

„Jsem neskutečně rád, že jsem měl tu možnost se se Skácelem setkat, pracovat s ním a využít obrovské bohatství jeho poezie pro svou tvorbu. Zkoušel jsem zhudebnit i jiné básníky, ale nikdy to nebyla tak snadná a krásná práce. Je to prostě můj osudový básník.“

Spustit audio

Související