Úžasné životy: Režisér Zdeněk Kaloč podle herečky Simony Stašové

13. červen 2021

Na divadelních prknech spolu prožili kus života, stali se rodinnými přáteli. Vzniklo mezi nimi silné pouto nejenom pro lásku k divadlu. Jejich setkání je osudové.

Dramaturgie: Marek Mojžíšek
Premiéra: 13. 6. 2021
Produkce: Klára Illiašová

V březnu 2020 odešel divadelní a televizní režisér, dramatik a scenárista Zdeněk Kaloč, rodák z Ostravy. Byl žákem Alfréda Radoka a Radovana Lukavského, působil v Brně v Mahenově činohře, divadle J.K.Tyla v Plzni nebo v divadle Na Vinohradech. Tam v 90. letech uvedl hru Gazdina roba. V titulní roli se představila Dagmar Havlová-Veškrnová, inscenace se stala událostí, za kterou herečka v hlavní roli dostala diváckou cenu. Cenu Thálie obdržel za muzikál Líp se loučí v neděli s Martou Kubišovou, uvedený na malé scéně Ungeltu. Později se vrátil zpět do moravské metropole.

„Troufám si říct, že vedle jeho dětí jsem byla součást jeho širší rodiny,“ vzpomíná Simona Stašová. Jejich první setkání proběhlo v 90. letech v Městských divadlech pražských, to se umělci jen zaznamenali. „Potkali jsme se později v divadle Ungelt, kde jsem s Janem Teplým hrála ve hře Poslední ze žhavých milenců. A chtěla jsem Zdeňkovi jeho návštěvu představení oplatit, a tak jsme přišla na muzikál Líp se loučí v neděli, který režíroval a který fantasticky udělal s Martou Kubišovou. Oba si za něj odnesli cenu Thálie,“ říká herečka.

Osudové setkání

„Naše třetí setkání už bylo osudové. Zavolal mi Jan Balzer, manžel Elišky Balzerové, a nabídl mi monodrama Shirley Valentine. Po přečtení této nádherné hry jsem si uvědomila, že k ní nemám klíč, že nevím, jak ji uchopit. Hra mi na stole ležela půl roku, než se sám od sebe ozval Zdeněk Kaloč s nabídkou role v Návštěvě staré dámy v jeho režii, jenže na tu jsem se ještě necítila, a navíc ji v té době hrála moje maminka. Do mě jak kdyby uhodil blesk, jakoby se rozčíslo nebe! Poslala jsem mu monodrama a do týdne jsem měla kladnou odpověď se slovy: Začneme spolu zkoušet Shirley,“ vypráví Simona Stašová.

Spojoval je stejný pohled na život.  Dramatické události života dokázali převést v žert, a vtisknout je do divadelní postavy ženy zvané Shirley Valentine. Zkoušeli čtyři měsíce osm hodin denně, než se Simona Stašová postavila před diváky. Oba urputní, oba detailisti, osudové setkání, které dalo vzniknout nezapomenutelnému divadelnímu představení, v závěru oceněno obrovským aplausem diváků v přeplněném sále. Doteď se odehrálo kolem 400 repríz.

Ďábel i Bůh je v detailu

„Slova Zdeňka, která jsem si vzala k srdci,“ říká s úsměvem Simona Stašová. Režisér Zdeněk Kaloč měl v podstatě štěstí, nebo odvahu? Nikdy totiž nedělal hru, kterou by musel. Zakládal si na tom. A taky na pravdě, kterou říkal hercům na zkouškách. V šatně to občas vřelo, ale řečeno jeho slovy, v životě je podstatné nelhat lidem. „Dělali jsme spolu dohromady tři hry. Po odchodu Honzy Teplého se mnou a s Petrem Nárožným nastudoval Poslední ze žhavých milenců, a ještě jsme se pracovně potkali v Manželství po italsku. Byla to nádherná tři setkání, škoda že jich nebylo víc,“ vzpomíná herečka.

Na velké herečky měl čich

Často a rád vzpomínal například na Dagmar Havlovou-Veškrnovou v titulní roli Gazdina roba, kterou režíroval v divadle Na Vinohradech. Nebo na Libuši Šafránkovou, kterou obsadil v Romeovi a Julii. Byl autorem svých vlastních her. Například jeho Mejdan na písku byl uvedený na mnoha světových jevištích. Rád skládal básně, kterými obdarovával své blízké. „Mám doma pár jeho básní, nad některými se usmívám, jiné mě vedou k různým úvahám,“ vypráví Simona Stašová.

V Úžasných životech se také dozvíte, s jakou hereckou osobností se setkal v Oslu, že sny se můžou splnit. A za co mu je vděčná Simona Stašová.

Spustit audio

Související