V Brně jsme hospody zavírali zpěvem lidovek, moravský folklor byl formativní zážitek, říká americký profesor hudební vědy Michael Beckerman

Do moravské metropole se na konci sedmdesátých let dostal díky stipendiu a dodnes o sobě mluví jako o polobrňákovi. Absolvoval tam maraton koncertů spojených s výročími narození i úmrtí Leoše Janáčka, naučil se obstojně česky, navázal mnohá hudební přátelství a získal osobní vztah k lidové hudbě. „Studoval jsem na dnešní Masarykově univerzitě, učil se o českém folkloru a měl pocit, že je to něco živého. Večery v hospodě jsme zavírali zpěvem lidovek a vzhledem k tomu, že jsem studoval tvorbu Leoše Janáčka, to pro mě byla nesmírně formativní událost, jíž si dodnes vážím,“ říká Michael Beckerman ve Vizitce, kterou s ním Renáta Spisarová natočila v jeho brooklynském domě. Během brněnského pobytu se nicméně nevyhnul pozornosti StB. „Byl jsem tak naivní! Domníval jsem se, že když je moje srdce nevinné, všichni to poznají. Jenomže policie si myslela, že když jsme jediní Američani v Brně a pravděpodobně první Američani, kteří tu od druhé světové války žijí, musíme být špioni,“ usmívá se. 

Mezi basketbalem a hudební vědou

Michael Beckerman pochází z rodiny divadelního režiséra a básnířky, herečky a učitelky. Dospívání dělil mezi hru basketbalu a hru na klavír; ovšem běda, když si při basketu zranil prst! Studoval divadelní vědu a chtěl se stát hercem, nakonec ale převážil jeho talent klavíristy a zájem o hudební vědu. A taky touha napsat dizertační práci o Mozartovi.

Čtěte také

Anežka Konečná: Společný zpěv nám chybí

Tehdy ale zasáhla vyšší moc v podobě muže, který obchodu, v němž brigádně prodával LP desky, přišel nabídnout alba vydávaná československým Supraphonem. Pavel Křížkovský, Josef Mysliveček a další jména české hudební historie, vše zabalené do krásných bookletů... „Dohodli jsme se, že mi každý měsíc pošle zdarma nahrávky, já si je poslechnu, a když se nám to bude líbit, zkusíme je prodat. Každý měsíc jsem tedy dostal Suka, Fibicha a další a krůček po krůčku se učil o české hudbě,“ vzpomíná.

Dnes o Janáčkovi, Bohuslavu Martinů, Antonínu Dvořákovi, ale také o zmíněném folkloru učí své studenty na Newyorské univerzitě, přednáší nejen v Českém centru, píše odborné studie a knihy. Zároveň ale vnímá také to, co se děje kolem něj v době covidové, a přizpůsobuje tomu své semináře. Dostanou se do nich ale také témata jako #BlackLivesMatter, hudba a válka anebo hudba a loutky. V USA je považován za ambasadora české klasické hudby a díky vztahu k naší zemi přivedl ke studiu muzikologie v New Yorku řadu českých studentů a studentek.