V Čechách si ze všeho děláme šoufky. I z toho, co pro někoho může být posvátné, říká češtinář
Říká se, že humor je způsob, jak normalizovat abnormální situaci. O humoru ve válečné literatuře si povídali Lucie Výborná a Tomáš Černý s češtinářem a učitelem literatury Jiřím Podzimkem. Proč vnímá, že je v Čechách složité mluvit o vlastenectví? Může nám literatura pomoct reagovat na to, co se teď děje na Ukrajině?
Naším tématem budiž humor ve válečné literatuře. Když se něco takového řekne, vybaví se většinou Švejk, někomu Hlava XXII. Co všechno si můžu přečíst?
Je toho samozřejmě spousta. Když jste použila slovo humor, tak to samozřejmě hraničí se satirou. Satira většinou bývá zaměřena na konflikt se systémem, který kritizuje.
Ale satira z válečných knih se dotýká i společenského rozvrstvení. Dotýká se to rozličných kategorií společenských, včetně důstojníků. Je to vždycky boj s patosem, ale zároveň ten patos potřebujete v nějaké podobě, který by byl opozitum proti nevyhnutelnému shazování celé věci.
Ale mluvit v Čechách o vlastenectví je složité, protože my žádní velcí vlastenci nejsme.
Čtěte také
Když bych to doprovodil citací, Škvoreckého Zbabělci začínají scénou odvodu v pivovaru. Jeden z těch maloměstských pásků, když absolvuje podpis, že je branec, říká hlavnímu hrdinovi Dannymu Smiřickému: „A Danny, potom sem přijď, utvoříme vzorný bojový těleso.“
To je zase ukázka toho, jak si ze všeho děláme šoufky, i toho, co pro někoho může být posvátné.
Když odhlédneme od humoru, i když je kombinovaný s tou hlubinou, budeme v nadcházejících nejen dnech a týdnech, ale i měsících potřebovat obrovskou spoustu pochopení pro lidi s reálnou válečnou zkušeností... Najdu to v dobré literatuře? Když si něco přečtu, budu k těm lidem přistupovat jinak než s pocitem, že to je všechno jenom televizní série nebo zpravodajství?
Jistě záleží na osobní citlivosti, osobním ustrojení. Ale literatura je magická učitelka. Když si vezmete Na západní frontě klid od Remarqua nebo Barbussův Oheň nebo Aldingtona – Zemřel hrdina... Tak jsme schopni aspoň trochu pochopit aspoň deset procent z toho osudu, co ti lidé zažili.
To, co má za sebou Ukrajina a samozřejmě i Rusko, je pro nás těžko zprostředkovatelné, protože jejich existenciální zkušenost je děsivá. Když si vezmete, co absolvovali během 20. století, tak my tady vlastně pořád žijeme, to říkám se vší úctou a relativitou, v jakémsi hájemství.
Ještě jeden slogan: Armáda z vašeho chlapce udělá muže, ale běda – ona z něj udělala mrtvolu. To je kontrast toho establishmentu a reality.
Nedávno jsem slyšel větu, že je třeba, abychom se uskrovnili. Pokud se nedostaví pochopení pro lidské bytosti, tak pokud se aspoň dokážeme uskrovnit, aby oni vůbec přežili, tak neučiníme málo.
V jakém věku by člověk nejlépe měl číst literaturu o válce? Který český román považuje Jiří Podzimek za nedoceněný? Může člověk prostřednictvím literatury formovat svou osobnost v dobrého člověka? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Pithart: Rusové jsou mistři světa v utrpení. Putin jim slibuje hrdost a slávu, povstání je vyloučené
Jaké informace asi dostává prezident Vladimir Putin od svého nejbližšího okolí? Hostem Lucie Výborné je Petr Pithart.
-
Paměť národa kompletuje neprůstřelné vesty. „Každého vyškolíme během 20 minut,“ říká koordinátor
Přispívání dobrovolníků Ukrajině má spoustu podob. Organizace Paměť národa kompletuje neprůstřelné vesty. „Vše s námi konzultuje vojenský poradce,“ říká Martin Ocknecht.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
