V české vesnici Veselynivka na jižní Ukrajině češtinu nezapomínají. Návštěv tam moc nezabloudí, ale musejí si poradit
V izolaci od českého kulturního prostředí žijí obyvatelé vesnice Veselynivka na jižní Ukrajině už 110 let. Nemají ani českou školu, přesto češtinou stále mluví. Navíc tam letos kvůli válce přijela jediná návštěva z Česka, a kdo ví, jak to s češtinou v této vesnici zastrčené v nekonečných polích časem dopadne.
Veselynivku založili čeští evangelíci, kteří tam získali půdu od carského Ruska. Dneska tam žije 200 obyvatel a duchem celé obce je žena v barevném šátku a zástěře, farářka Marie Provazníková: „Tady všichni mluví česky, včetně dětí,“ říká v krásné kuchyni s kamny na dřevo. Obydlí je skromná chaloupka ze začátku 20. století.
„Mívali jsme i prasata, ale vnuk už nechce. Mám už jen slepice,“ povzdechne si.
Česká vesnice leží v rovině. Kolem jsou nekonečné lány, které se opravdu táhnou dlouhé kilometry. Všechny domky jsou nízké, mají vlastní vodu ze studní, elektřina sem proudí a plyn používá každý svůj z plynových bomb.
„Ju? Tak se to říká u nás.“
Paní Zdena má dvě krávy, slepice a kachny. Ona i její dcera jsou vdovy. Strašně ji pobaví, když se doptávám na to jejich všudypřítomné „ju“. Informace, že v Česku by se řeklo spíše „jo“, ji strašně pobaví. Tady to tak říkají všichni.
Čtěte také
Směje se a vede mě na dětské hřiště, kde zkouším český pozdrav: „Ahoj, děti!“ Zpět se ozve zřetelné a jasné „ahoj“ od jedné holčičky. Češtinu se učí v kostele. Maminku má Ukrajinku, tatínek je ale Čech, doma většinou mluví ukrajinsky.
Na nedaleké modlitebně je nápis: Bůh láska jest a svatostánek tam stojí od roku 1999. Ale funguje také místo k setkávání. Schází se tam obyvatelky vesnice a klábosí.
Uprostřed ničeho
„České vesnice ve střední Ukrajině už mám 7 let na starosti jako farář. Někteří nám to rozmlouvali, ale máme to tady rádi,“ říká českobratrský farář z Libiše u Neratovic Miroslav Pfann.
„Krajina je tady kouzelná. Kdo sem přijel, tak toho nikdy nelitoval,“ ujišťuje mě a ukazuje na projíždějící traktor.
Stroj vypadá jako z roku 1924, ale farář mě vyvede z omylu. Říká, že si ho místní asi vyrobili sami, protože jsou šikovní. Musejí si umět poradit sami. Většinou to jsou samozásobitelé, protože do nejbližší obce, kde je malý obchůdek, to mají 9 kilometrů po prašné cestě.
Související
-
Dělají, co můžou, aby zaplašili bezmoc z konfliktu na Ukrajině. Američtí Ukrajinci bojují hostinami
Válka prochází žaludkem, řekli si obyvatelé Ukrajinské vesnice, části města Parma u amerického Clevelandu. Komunita amerických Ukrajinců udržuje zvyky, jazyk i jídelníček.
-
Libye, Gruzie i válečná Ukrajina. Zpravodaj Martin Dorazín je dobrodruh tělem i duší
Reportér Martin Dorazín procestoval půl světa, navštívil třeba Libyi, Gruzii, Arménii a v posledních měsících také válkou zasaženou Ukrajinu. Co si odtamtud přivezl?
