V Evropě by měla být všechno rekonstrukce. Lenka Holcnerová budí k životu staré domy v Portugalsku

Lenka Holcnerová navrhuje zejména rekonstrukce. „Rekonstrukce mi absolutně dávají smysl. V Evropě by měla být všechno rekonstrukce, naše populace neroste, máme spoustu volných ruin. Přijde mi vlastně absurdní, že se dělá i něco jiného než rekonstrukce,“ říká.

Kamenný stůl podle návrhu Lenky Holcnerové|foto:José Manuel Ferrao

V Bourání vzpomíná Lenka na tu první, kdy rekonstruovala malý ateliér a řemeslníci si jí posílali pro materiál. A mluví i o té, kterou právě chystá – koupila půdu nad svým ateliérem a snaží se získat povolení, aby tam mohla přistavět byt. Památkáři v Lisabonu mají momentálně spíš konzervativní politiku a novým vstupům nepřejí. „Už jsme na variantě šest,“ říká Lenka Holcnerová. A vysvětluje, jak funguje památková péče v tomhle historickém městě.

Oblíbeným prvkem Lenky Holcnerové je kámen, ať už v koupelnách, kuchyních a třeba i jako čelo postele. Mluvili jsme tedy taky o kamenech a k čemu jsou a nejsou dobré. I Lisabon ostatně formuje kámen, je to město z bílého vápence. Lenka dala i řadu tipů, kam se v Lisabonu podívat – za architekturou nebo třeba na pláž. „Voda je pro Lisabon zásadní,“ říká.

Došla řeč i na pracovní morálku, která je prý v Portugalsku docela uvolněná. Hodina a půl na oběd je docela normální a v prosinci a v srpnu se moc nepracuje. „Čas tam běží jinak, pomaleji,“ říká Lenka.

Lenka tentokrát přijela na křest knihy Expati: čeští architekti v zahraničí, kterou vydalo Centrum architektury a městského plánování a kde najdete příběhy dalších architektů, kteří žijí v cizině. Odjet na nějaký čas do ciziny by doporučila všem. „Člověk je pak tolerantnější a vidí věci víc v souvislostech,“ uzavírá Lenka Holcnerová.

S Lenkou Holcnerovou o tom, jak lze žít a dělat architekturu v cizině. A proč zrovna v Lisabonu.