V mém životě je spousta požehnaných omylů nebo náhod. Osudy architekta a herce Davida Vávry

„Ve čtyřech letech, když jsem viděl tatínka sedět za stolem rýsovat, jsem řekl, že bych chtěl být architektem. A celý zbytek života jsem se snažil jím být,“ vzpomíná David Vávra na volbu svého povolání a dětství prožité s kamarády v tajemných zahradách na Dobešce. První architektonickou školou podle jeho slov byla nenápadná a jednoduchá budova postavená na jedné ze sousedních parcel od českého architekta, který se později proslavil v emigraci.

„Jan Kaplický se tehdy na konci 60. let, kdy všichni začali dělat takovou rozpačitou architekturu plnou okosených hran, vyjádřil úplně lapidárním a přesným způsobem. Dokázal svázat život rodiny s dvěma dětmi do jednoduché krychle, která je rozdělená vnitřní chodbou. Vpravo v patře jsou pokoje dětí. Na levé straně je relativně velký obývací pokoj s kuchyňským koutem. Dole je ateliér malíře a naproti sklad a ložnice rodičů. Je to úplně dostačující dům. Jeho kouzlo spočívá v tom, že má velice přehledný a přesný půdorys, který funguje. Ale i v tom, že celá stavba je ve výrazu oproštěná od všech zbytečností,“ popisuje Vávra dům, který ho prý naučil o prostoru víc než mnozí učitelé architektury.

Čtěte také

Bazén v Podolí je kulturní památkou. Tleskám, ale trochu vidím problém, říká David Vávra

David Vávra je známý mimo jiné jako popularizátor moderní architektury díky dokumentárním cyklům České televize Šumná města a Šumné stopy, kde přibližuje stavby českých autorů. „Setkání s režisérem Radovanem Lipusem bylo velikou hodnotou v mém životě především proto, že jsme v tomto historickém odkazu dokázali souznít. Mohli jsme navštívit různá místa v naší zemi i na světě, což je nenahraditelná zkušenost. Architektura na mě vždy zapůsobila mocně v kontextu daného místa, světla, teploty, hustoty vzduchu, zpěvu ptáků či průzračnosti řeky. O architektuře nelze psát tak, že si ji najdete v internetovém vyhledávači a myslíte si, že ji znáte.“

Stavby, které David Vávra sám navrhl či rekonstruoval, ovšem nerad hodnotí s odkazem na služebnou funkci architektury. „Architekt bere peníze klienta a má za úkol postavit věc, která bude sloužit. Za ty peníze by neměl stavět nějaký svůj pomník. Architekt by se měl v rámci daného místa, v daném čase, s danými prostředky snažit ovlivnit stavebníka pro architekturu, kterou si on sám myslí, že je správná. Z tohoto průsečíku by měla vzniknout nějaká společná práce. Ta je hodnotou všech: toho, kdo si to objednává, toho kdo navrhuje, kdo staví i toho, kdo stavbu užívá. Člověk by měl mít na paměti všechny tyto skupiny.“

Sklep. Víc než jen divadlo

Divadlo Sklep založil se spolužákem Milanem Šteindlerem ve stísněném sklepení rodného domu. Namísto podia v začátcích posloužila povalená skříň. „Na tu kredenc se nás vešlo devět a do publika dalších asi 20 lidí. Ale někteří další byli ještě v chodbě a do té malé místnosti jen nakukovali,“ popisuje David Vávra.

Čtěte také

Básník s něhou pierota. Poslechněte si Osudy Jana Vodňanského

Vzpomíná, že první skeče a hry vznikaly pod vlivem dobové činohry: „Já jsem chodil s maminkou do divadla a zažil jsem zlatou éru Činoherního klubu na začátku 70. let. Tehdy tam hrál Ladislav Smoček, Jaroslav Vostrý a taky dvojice Vodňanský a Skoumal. Dohromady ještě s Cimrmanem a Ctiborem Turbou byli pro nás takovými základními kameny, které jsme nejdříve kopírovali.

Skupina amatérských divadelníků se ve sklepě postupně rozrůstala a jejich představení podle Vávrových slov začaly maskovat bujaré večírky: „Po jednom takovém mejdanu nás moje babička s maminkou vyhodily a my jsme se přesunuli do kulturního domu Dobeška,“ vzpomíná David Vávra a dodává, že teprve kvůli tomu začali hrát pro veřejnost. „My jsme vlastně ani neměli touhu dělat divadlo jako výraz našeho bytí nebo nějakého programu, který by měl něco změnit. Pro nás to vždycky byla jenom chvíle pobavení. A jestli se bavíme my i diváci, tak je to dobrý. Pokud tam je nějaká odezva a sál nám vrátí nějakou energii, tak nám to stačí.“

Skvělé chvíle v odporné době

O počátku divadla Sklep v době začínající normalizace Vávra říká: „Byla to zvláštním způsobem zcela odporná doba, kdy jsme zažívali nejlepší chvíle… Tenkrát lidi žili druhý život a utíkali se do různých trampských osad, rybářských sdružení a všelijakých jiných. Já jsem měl to štěstí, že jsem měl kamarády a díky nim jsem prožil skvělé chvíle,“ vzpomíná Davida Vávra a dodává, že Sklep vždy představoval pro jeho členy víc než divadlo.

Čtěte také

Spontánní projev a okamžitě sdílená svoboda. Divadlo Sklep slaví padesát let

„Divadlo tvořilo jen nepatrnou součást všech akcí: výletů, večírků hraní různých her, fotbalu, hokeje a zájezdů, kde možná to nejpodstatnější odeznělo už odpoledne ve vlaku, když jsme si opakovali jednotlivé role. Samozřejmě, když na nás někdo reagoval a zakazoval nás, tak to byl jen olej do našeho motoru.

Když Tomáše Hanáka zatkli na kolonádě při zpěvu: „Na lidových milicích jsou dva mladíci. Přisátí jsou si na lících,“ tak to byly vrcholné okamžiky. I ten stát, který prudil, pro nás prudil snesitelně. Nikdo neskončil v kriminále jako třeba Václav Havel. Takovou odvahu jsme zase neměli. Byli jsme drzí jen po určitou míru,“ popisuje některé momenty z historie Divadla Sklep, které se postupně stalo fenoménem české divadelní scény. Letos slaví 51 let od svého vzniku.

Humorem proti zlu a nepravostem

Po roce 1989 David Vávra spolu s Milanem Šteindlerem sklepácký styl humoru využili mimo jiné v satirickém pořadu Česká soda, který vysílala Česká televize: „My jsme bojovali proti zlu a nepravosti humorem. Možná proto nás tvůrci České sody přizvali ke spolupráci. Vznikly docela drsné a radostné věci. Myslím, že dnes už v zajetí všech korektností není možné, aby podobný satirický pořad vznikl ve veřejnoprávním médiu. Je to asi odsouzené k soukromým společnostem. Navíc tenkrát v 90. letech politici dělali určitou realitu a my k ní dodávali surrealitu. Dnes už politici dokážou, slovy reklamních agentur, dodat kompletní balíček. Dodávají realitu se surrealitou v jednom a pro nás nezbývá místo.“

Víc o divadle Sklep, architektuře, různých životních etapách, stavbách a zdrojích inspirace Davida Vávry uslyšíte v pětidílných vltavských Osudech.