V Rusku už není s čím lež srovnávat. Jde o nemožnost rozpoznat jakoukoliv pravdu, míní filozof Petříček

Ruská propaganda je od počátku války mnohem intenzivnější a oproti dřívějšímu lhaní ze strany Ruska jde o nemožnost rozpoznat jakoukoliv pravdu. „Člověk předpokládá, že ten, kdo lže, ví, co je pravda. Ale osoba, která v té ruské televizi mluvila a všichni ti, kteří to organizují, žijí opravdu v jiném světě. Tam už lež není s čím srovnávat, a to je podle mého na tom to nejstrašnější,“ hrozí se Petříček.

Čtěte také

Ukrajina přebírá iniciativu. Rusové jsou nuceni zásadně měnit své plány, uvádí generál Macko

Rusko lhalo už dříve a část lidí si na toto oklamávání zvyklo v tom smyslu, že už ani nečekají nic jiného. Podle Petříčka je nynější situace ale ojedinělá v tom, jaké má prezident plány do budoucna.

„V případě dřívějšího hladomoru na Ukrajině, o kterém Rusové nic neřekli, to byla, když to řeknu velmi hnusně, jedna epizoda stalinského režimu. Stalinský režim byla určitá ideologie a člověk tam ještě dokázal dešifrovat, o co jim jde, byť to bylo něco strašlivého. Ale tady už chybí jakýkoliv účel.“

Putin během pandemie covidu svůj účel ovšem napsal. Je jím údajně vize velkého Ruska, kterou Petříček považuje za nesmyslnou. „To není vize, to je naprostá fantasmagorie. Mocnější neznamená větší nebo větší neznamená mocnější. Tady se to hodně rozchází. A upřímně řečeno, čím je Rusko větší, tím je méně mocné, protože mu hrozí, že se rozpadne.“

Neúcta k životu se stala zbraní Ruska.
Miroslav Petříček

Ruská agrese měla již několik hrůzných dopadů, a to především na obyvatele Ukrajiny. Profesora Petříčka na této válce nejvíce děsí despekt k lidskému životu.

„Neúcta k životu se stala zbraní Ruska. Je nepředstavitelné, když se velmoci navzájem udržují v rovnováze hrozbou atomové války, ale je to pořád jakési východisko ze situace, i když je to hrozné. V okamžiku, kdy jedna země demonstruje svoji absolutní neúctu k životu a vlastně tím vydírá všechny ostatní, tak tehdy už něco končí.“

Země mají strach o svoji svobodu

Ve spoustě zemí, i v České republice, najdeme skupiny lidí, které Ukrajině nechtějí vůbec pomoci. Na to s největší pravděpodobností spoléhá i Putin. Snížením dodávek plynu může dojít k tomu, že lidé v zimě nebudou moci topit tak jako kdysi, a i když dříve podporovali pomoc Ukrajině, může dojít k jejich rychlému obratu proti ní.

Sám Petříček má obavy, že by taková situace mohla nastat. „Já mám v Kacířských esejích takovou větu, kterou jsem vždy měl problém říkat nahlas, protože jsem si připadal, že deklamuji banality. Stojí tam, že vězení není místem nesvobody, místem nesvobody je svoboda, která se strachuje o své výhody a o své pohodlí. Teď si téhle věty začínám vážit.“

Čtěte také

Petr Šabata: O výsledku války na Ukrajině rozhodne vytrvalost Západu. Naše vytrvalost

Děsivým dopadem je tedy to, že svobodu chceme každý, ale nejsme pro ni schopni nic obětovat, jak uvádí Petříček, a proto se z tohoto slova stalo prázdné pojmenování. „My ji chceme, ale zároveň nechceme, aby naše svoboda končila tam, kde ruší svobodu někoho jiného.“

Podle bývalého disidenta se také dlouhodobě nemluvilo o ruské agresi zcela smysluplně. Nyní však dodal, že už tomu tak není. „Ono se to lidem rozleželo v hlavě a ukázalo se, že to není jenom válka s Ukrajinou, ale že se v Kyjevě bojuje i za Prahu.“

Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí.