Valašská Sklárna Karolinka se propouštět nechystá

Nejistota panovala od krachu původní mateřské firmy před šesti lety. Ročně teď z Karolinky odchází broušené, zlacené a malované sklo za 160 milionů korun. Podnik tak má odbyt jistý.

Při krachu bývalého Crystalexu přišlo v Karolince o práci přes dvě stě lidí. Pád největšího zaměstnavatele v regionu způsobil problémy. Brzy se ale našel nový majitel a obnovil alespoň ruční zdobení skla.

„Výhledově říkat dopředu, co jak bude v tomhle sortimentu, je velice problematické. Nicméně myslíme si, že ten trend, který máme v současné době, jsme schopní si udržet. Naopak my spíše se zaměřujeme na to, abychom to ještě trochu zvýšili,“ říká opatrně ředitel podniku Jiří Morávek.

Současní zaměstnanci jsou rádi, že se podniku daří. Například Jana Galbová, která pracuje ve sklárně od roku 2006: „Musela jsem se zaučit. Problém je, že tady je strašně málo pracovních míst. Daří se mi, jsem spokojená.“

Její kolegyně Světlana Šinkmajerová má s prací ve sklárně bezmála čtyřicetiletou zkušenost. Vázy a skleničky zdobí zlatem a platinou. Záchrana podniku pro ni nemá jen hodnotu pracovní.

„Určitě to hodně znamená pro místní zaprvé a zadruhé pro tradici skla. V Karolince se dělalo sklo spoustu let. Je to jedna z mála posledních skláren,“ řekla Šinkmajerová.

Rodinným pokladem Sklárny Karolinka je dlouholetá designérka Alena Holišová. Podnik sází právě na zručnost svých zaměstnanců a spolupracovníků.

„To je hlavně malíř skla. To znamená malování se zlatem a platinou. A poslední půlrok se nám vrací takzvaná kuličská práce, což je broušení, ruční broušení skla. To jsou dvě profese, které jsou nejodbornější,“ dodal ředitel Morávek. Stále častější je také leptání skla kyselinou chlorovodíkovou.