Velké malé zprávy 7. dubna 2006

I když to mnozí neslyší příliš rádi, klíč k dlouhověkosti je patrně v odříkání jídla. Vědci z Univerzity v americké Louisianě přišli na to, že menší příjem kalorií snižuje produkci insulinu a teplotu tělesného jádra. A právě tyto nízké hodnoty se velice často vyskytují u lidí, kteří se dožili více než stovky let.

Vědci na stránkách BBC připouštějí, že jejich zjištění vlastně není nijak převratným objevem, protože u živočichů už bylo prokázáno, že hladovějící jedinci se dožívají více let, než ti, kteří mají potravy co hrdlo ráčí. Badatelé se ovšem nedokáží shodnout na tom, o kolik si člověk odříkáním jídla vlastně život prodlouží.

Ještě skeptičtější je ke zjištění amerických vědců britská dietoložka Frankie Phillipsová. Upozorňuje, že jen hladovění k dlouhověkosti nestačí. Důležitým faktorem jsou podle ní i sociální a ekonomické podmínky a také životní prostředí, ve kterém člověk žije.

Ve Florencii se rodí první laboratoř na světě, která bude studovat inteligenci a řekněme "jazyk" rostlin. Bude se opírat o širokou mezinárodní spolupráci zejména s americkými, britskými, německými a japonskými universitami. Jak to bude fungovat, zjišťovala v Itálii naše spolupracovnice Vědunka Lunardi.

Lunardi: Profesor Stefano Mancuso je přesvědčen, že rostliny myslí. Nyní povede první studijní centrum na světě, které bude tuto zelenou inteligenci zkoumat. V jeho mezinárodní laboratoři pro rostlinnou biologii bude pracovat 8 badatelů, ale půjde hlavně o spolupráci se světovými univerzitami.

Profesor Mancuso říká, že neví co objeví, ale už nyní víme, že rostliny spí, starají se o potomstvo, komunikují a učí se. Dokáží například řešit stále účiněji nějaký problém. Stejně jako my se umí bránit, vyhrožovat i zaútočit. Například rostliny napadené nějakým škůdcem to sdělují kolegyním a ty se připravují útok škůdců odrážet.

Rostlina rajčat se umí jevit odpornou do té míry, že se může stát nestravitelnou. Jiné rostliny zase dokážou přivolad přirozeného nepřítele škůdců, aby je zničil. Nyní je zřejmě na nás, abychom se naučili s rostlinami komunikovat, prohlásil profesor Mancuso.

Nově objevená zkamenělina živočicha, který žil na Zemi před 385 miliony lety, se ukázala být dlouho hledaným článkem mezi dvěma formami života - ve vodě a na souši. Na útesu v chladných kanadských vodách byly objevené téměř neporušené zkameněliny tří jedinců, které podle časopisu Nature odkrývají taje vývoje života na Zemi.

Doposud vědci znali, jak se vyvíjela zvířata ve vodě, a jak jejich vývoj pokračoval na souši. Jenže jim zůstával utajený okamžik, kdy se - laicky řečeno- stal z ryby, žijící výhradně ve vodě, plaz, chodící po souši. Odpověď jim přineslo až nyní zvíře, které si pojmenovali Tiktaalik.

A jak tajemný živočich vypadal? Vzdáleně připomínal dnešního krokodýla. Byl asi tři metry dlouhý, měl ploutve, na hřbetu šupiny jako ryba a patrně žil v mělkých vodách. Uvnitř ploutví Tikataalika ale podle Neila Shubina z Chicagské Univerzity objevili rameno, loket a něco, co připomínalo zápěstí - znaky suchozemských živočichů.