Vepřové na Havaji? Dlouho vařené v listu taro, dietní a úžasně dobré
Dlouho měli Američané za to, že divoká prasata na Havaj přivezl kapitán James Cook. Nedávné studie ale ukazují, že se doprostřed Pacifiku zvířata dostala už daleko dřív na lodích Polynésanů. Ať už to bylo jakkoli, vepřové je dnes na všech havajských ostrovech velmi oblíbené. Martina Pouchlá vyzkoušela tradiční recept v jednom nenápadném, ale o to proslulejším rodinném bistru…
Zastavila jsem u cesty u baráčku, na kterém se píše, že nabízí autentickou havajskou kuchyni, tak si jdu dát dovnitř večeři. Uvnitř restaurace si připadám spíš jako u někoho v obýváku: dva dlouhé dřevěné stoly a u něj židle stylu každý pes jiná ves. V rohu je televize a šatník. Cítím se, jak kdybych byla v kuchyni rodinného domu.
Přivezli celý plech vepřového zabaleného v listu a jedna ze zdejších pracovnic je balí do sáčku. „Tohle jsou rolky laulau, které jsme připravovali včera, vařily se celou noc. Teď jsou konečně dostatečně chladné na to, abychom je zamrazili. Lidé si je berou po tuctu nebo pětadvaceti kusech domů.“
Dvanáct hodin v páře
Využívám příležitosti a ptám se kuchařky, která se mi představuje jako Jaye, na recept na onu delikatesu: „Musíte nasekat vepřové nebo kuřecí, osolit, zabalit je nejdřív do listu kolokázie neboli tara a pak do listu ti a vše vařit v páře po dobu dvanácti hodin,“ prozrazuje.
Proč dvanáct hodin? „To kvůli kolokázii. Její listy totiž obsahují kyselinu šťavelovou. Pokud je dostatečně neuvaříte, budou listy škrábat lidi v krku,“ upozorňuje Jaye.
Do rozhovoru se přidává také sestra Julie, která mi pochoutku naložila: „Z listů kolokázie se během tepelné úpravy dostávají do masa enzymy, které přeměňují jeho tuk do zdravější podoby. Takže je to vlastně velmi zdravé jídlo,“ směje se.
Zůstali jen u laulau
Kromě na Havaji populárního laulau mám na talíři také trhané vepřové maso se zelím. Nic jiného kromě tradičních dezertů jako sladké tečky tu stejně nedostanu: „Když jsme otevřeli restauraci, máma zařadila na menu víc možností. A lidé říkali – aha, vy máte dušené maso. Vy máte teriyaki. Ale stejně si vezmu laulau. Tak jsme už po měsíci zůstali jenom u laulau,“ vypráví Julie.
A pokračuje: „Lidé k nám chodí díky šeptandě, nikdy jsme neměli žádnou reklamu. Jezdí k nám turisté i místní, kteří si nosí zásoby k sobě domů.“
Nedá mi to a ptám se i na název restaurace: „Už fungujeme přes třicet let. Je to rodinný podnik, se kterým začali rodiče. Já jsem nejstarší ze šesti dětí. Všechna naše jména začínají na písmeno J, proto se jmenujeme Super J´s,“ usmívají se sestry.
Mám co dělat, abych to snědla, ale je to výborné. Místní havajská verze našeho vepřo-knedlo-zela bez knedlíku, dlouze vařené trhané vepřové se zelím je vynikající. Na dezerty mi nezbylo v žaludku místo, ale vzala jsem si některé aspoň domů.
Související
-
Havajské košile nesou kromě barev také spoustu významů. Všímejte si motivů!
I čeští pracovníci nadnárodních společností znají tak zvané neformální pátky, kdy můžou odložit košili a kravatu. Mnozí ale netuší, že tento zvyk pochází z Havaje.
-
Pěstování masa v laboratoři? První umělé hamburgery si objednáme prý už za pár let
Už v roce 1931 předpověděl pěstování umělého masa Winston Churchill. Dnes se vědci po celém světě pokoušejí tuto vizi naplnit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
