Věřila v komunismus, ne v komunisty. Osudové ženy: Riva Krieglová

Narodila se v roce 1908 do židovské rodiny na území dnešního Běloruska jako Rifka Lubecká. O jejím dětství a dospívání víme jen málo. Rodiče jí brzy zemřeli a ona se ve svých 23 letech vydala do Palestiny. V tamním kibucu se přesvědčená sionistka seznámila s Pavlem Friedem, mužem z jihlavské židovské rodiny, se kterým přišla do tehdejšího Československa. Vzali se 4. dubna 1937 v jihlavské synagoze.

Věřila jsem, že komunisté chtějí dobro. Že svět může být lepší. Že je třeba bít se za ideály.
Riva Krieglová

V rukách nacistů

Pavel Fried provozoval v Jihlavě obchod s textilním zbožím, který převzal po svém otci. S příchodem nacistů byl ale obchod uzavřen a manželé se přestěhovali do Prahy, kde se zapojili coby přesvědčení komunisté do protinacistického odboje. V roce 1940 navázala Riva přes manžele Jelínkovy spojení s novinářem Juliem Fučíkem, který ji pověřil organizováním technického aparátu pro rozmnožování Rudého práva a dalších ilegálních tiskovin, zajišťováním agitační akce, obstaráváním peněz i potravinových lístků a podobně.

Manžele Friedovy zatkli v bytě Jelínkových spolu s Juliem Fučíkem. Riva po výsleších putovala do Terezína a odtud v lednu 1943 do Osvětimi. Navzdory okolnostem zůstávala vnitřně pevná, pomáhala spoluvězňům. Před koncem války ji převezli do Ravensbrücku, odkud se jí podařilo utéct.

Když jsem utekla už z osvobozeného lágru, šla jsem ještě s několika ženami do německé vesnice. Dvě hodiny nato tam byli Rusové. Prožila jsem radost z osvobození. Poprvé jsem se setkala s vojákem rudé armády. Nabídla jsem se veliteli, že budu tlumočit při domluvě s německými obyvateli vesnice. První, co Rusové chtěli od Němců, byly „časy“ – hodinky. To bylo mé první setkání s „novým člověkem“, kterým nás krmili před válkou propagátoři Sovětského svazu. Pak tento „nový lepší člověk“ začal v té vesnici Němky znásilňovat.
Riva Krieglová

Cesta na vrchol

Po válce se Riva ocitla v Praze zcela sama. V koncentračním táboře zahynul její manžel i všichni příbuzní. Začala pracovat na stranickém komunistickém sekretariátu, kde se seznámila s lékařem Františkem Krieglem. Vzali se 31. srpna 1948, oběma bylo čtyřicet let. Padesátá léta prožili bezdětní manželé v duchu nadšeného budování socialismu, v jehož ideály stále skálopevně věřili.

František Kriegel se stal náměstkem ministra zdravotnictví a účastnil se zestátňování. Byl tvrdý a nekompromisní a na ministerstvu se stal brzy nepohodlným. Naštěstí unikl politickým procesům a stáhl se do ústraní. Pracoval jako závodní lékař se specializací na revmatologii. Koncem 50. let se stal primářem v pražské Krči.

Gustáv Husák, Ludvík Svoboda, Alexander Dubček a František Kriegel v prvomájovém průvodu v roce 1968|foto:Fotobanka Profimedia

Okupace

Společensko-politické uvolňování v 60. letech vyneslo Františka Kriegla do poslaneckého křesla a v roce 1968 se stal členem Dubčekova ústředního výboru, dokonce se stal předsedou Ústředního výboru Národní fronty, tedy jedním z pěti nejvýznamnějších československých politiků. Byl také jedním z těch, kdo byli v srpnu 1968 odvlečeni do Sovětského svazu. Měli podepsat takzvaný moskevský protokol, který legitimizoval vstup okupačních vojsk Varšavské smlouvy do Československa. František Kriegel to ovšem jako jediný z mužů pražského jara odmítl, přestože věděl, že tím riskuje vlastní život.

Normalizace a perzekuce

Krieglovi se ihned ocitli na černé listině. Někdejší vrcholný politik byl vyhozen ze strany i z nemocnice a z obou manželů se stali penzisté. Riva zůstala členkou strany, viděla v tom možnost, jak neztratit příležitost zasazovat se o změnu poměrů. I ji ale komunisté brzy vyloučili. Další život manželů provázely perzekuce komunistického státu, stálý dohled estébáků a řada dalších nepříjemností.

Po smrti Františka Kriegla v roce 1979 prý Riva už nechtěla žít dál. Pozůstalým byl znemožněn veřejný smuteční obřad, a tak musel být její manžel zpopelněn. Bezdětné vdově zůstalo jen několik málo přátel. Byl mezi nimi i jeden tajný agent, který StB vyzradil, kam zakopali Krieglův archiv. Riva strávila celá 80. léta vytrvalou korespondencí se státním aparátem a jeho vymáháním zpět. A nakonec byla úspěšná.

Svědectví o 20. století

Zadostiučiněním pro ni bylo, že se dožila listopadu 1989, po němž mohla vydat svědectví o Fučíkovi i Krieglovi. Také díky ní se dnes nezapomíná na to, že v Československu žili i komunisté, kteří za svůj postoj byli ochotní ručit i vlastními životy.

Riva Krieglová zemřela v roce 2001 ve svých 93 letech.