Víte, co je lokáč a co udělat, když vás na Táborsku pošlou vyčistit talutu?

Slova lokáč nebo taluta nepatří do slovní zásoby spisovného jazyka, a nejsou tedy příliš rozšířená. První z nich ale najdeme už v Jungmannově slovníku, z něhož se dozvíme, že jihočeský lokáč je „díra vyježděná v silnici naplněná vodou". Jedná se tedy o velkou zřídkakdy vysychající louži.

Podle jeho etymologického slovníku je lokáč příbuzný s latinským lacus - jezerem či kalužinou, s irským loch, nebo staroanglickým a starosaským lagu. Termín lokáč už dnes slyšíme v běžné mluvě pouze zřídka. Vzpomínám, že jsem jej naposledy slýchával od své babičky Kateřiny, která žila na Novohradsku.

Otevřeme-li ale knihy některých spisovatelů, Holečka, Klostermanna, Josefa Štefana Kubína nebo Marie Pujmanové, zjistíme, že slovo lokáč užívají i autoři, které k Jihočechům počítat nemůžeme. Všichni ale nějakou dobu v jižních Čechách žili. Kubín totiž působil v Českých Budějovicích jako středoškolský profesor, Pujmanová tam byla v mládí vdána, Rudolf Kalčík byl na Šumavě na vojně.

Podle odborníků z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český patří slovo lokáč jednoznačně do slovní zásoby jihočeských nářečí.

Podobně je to i s talutou neboli příkopem podél silnice. Používání tohoto slova prý jazykovědci před lety vytýkali Václavu Řezáčovi nebo Janu Drdovi. Mimo jiné i proto, že to bylo na úkor obecné srozumitelnosti.

S tímto termínem, který pravděpodobně pochází z francouzštiny, se setkáme převážně na pravém břehu Vltavy, zejména pak na Táborsku. Můžu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Několik let jsme vždy na podzim společně s rodinou čistili taluty před chalupou naší osmdesátileté tety Libuše. Pokud bychom to neudělali, teta Libuše by si ty příkopy vedle silnice šla vyčistit sama.

Znáte typická jihočeská slova? Vyzkoušejte náš kvíz.