Vnitro po listopadu 1989? Estébáci byli naštvaní, že je porazil zrovna ten buržoazní synek Havel, odpovídá historik Žáček

21. listopad 2022

Po skončení 2. světové války byl v Československu založen Sbor národní bezpečnosti (SNB) a patřila „do něj“ Veřejná bezpečnost (VB) i Státní bezpečnost (StB). Klíčové pozice obsadili komunisté – ostatně v čele ministerstva vnitra byl už od roku 1941 komunista Václav Nosek, který sehrál zásadní roli v únoru 1948. Policie tak byla organizována podle sovětského vzoru, navíc ve spolupráci se sovětskými poradci.

Účinkuje: historik Pavel Žáček
Hrají: Daniel Bambas, Lukáš Hlavica, Igor Bareš, Pavel Batěk, Pavel Soukup
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Specifickou roli měla i armáda, Lidové milice a další složky. Byl to systém, který především v oblasti represe fungoval až do listopadu 1989.

Tehdy nastaly změny v celém společensko-politickém životě Československa a úplně nový směr mělo nastoupit vnitro a bezpečnostní struktury státu.  

Pavel Žáček

Připomeňme, že sovětská okupační vojska spolu se svými zpravodajskými skupinami obávané KGB či GRU byla po listopadu stále v zemi a vztahy mezi vedoucími komunisty a estébáky byly mimořádně silné. 

„Roli hrála i obava, kterou nebyl schopen nikdo identifikovat. Jestli je už Státní bezpečnost paralyzovaná, nebo stále nebezpečná. Jestli jedinec nebo skupina nemůže provést útok na důležité osoby,“ komentuje historik a poslanec ODS Pavel Žáček, který byl prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.

Možná budeme ještě překvapeni, kde se jaké materiály objeví.
Pavel Žáček

„21. prosince 1989 byla odvolána klíčová postava ministerstva Alojz Lorenc. Zastaveny byly odposlechy na celém území republiky, rozpuštěna Správa vyšetřování Státní bezpečnosti a podnikala se celá řada kroků, které znejišťovaly aparát StB. Navržena byla i nová koncepce, která ale neuspěla.“ 

Čtěte také

Souběžně s těmito změnami probíhala skartace nejen tajných materiálů, kterou právě generál Lorenc stihnul nařídit. Dodnes je velkou neznámou, co bylo skartováno a především proč zrovna některé vybrané svazky.

Historik Žáček podotýká, že „možná budeme ještě překvapeni, kde se jaké materiály objeví“. Leckdy se také objevuje kritiky, podle které se služebny estébáků nechaly „napospas“, a to na rozdíl od východního Německa, kde je lidé „brali útokem“ a kanceláře obsadili.

Největšími porevolučními kritiky byli agenti StB, o kterých ale v té době nikdo netušil, že agenty jsou.
Pavel Žáček

Možná – slovy Žáčka – „u nás nebyla tak velká naštvanost, jako ve východním Německu“. Zároveň upozorňuje na paradox, podle kterého „největšími kritiky takového postupu byli agenti StB, o kterých ale v té době nikdo netušil, že agenty jsou“.  

Čtěte také

Boj o vnitro probíhal až do voleb v červnu 1990. Týkal se i tehdejšího nového ministra vnitra lidovce Richarda Sachera a jeho náměstků. Divoké lustrace se týkaly poslanců i dalších nově nastupujících lidí do veřejné sféry.  

„Všichni jsme ,první kolo‘ boje o vnitro prohráli. Jediným kladným výstupem byl nástup Jana Rumla do funkce náměstka. Ruml byl už představitelem mladší generace disidentů a ne osmašedesátníků,“ myslí si Žáček.

Na vnitru ale obvykle zůstali ti, kdo nejvíc žalovali na ostatní.
Pavel Žáček

Dnešním pohledem je podivné i to, jak nějakou dobu nebyly zpravodajské služby pod jakoukoli kontrolou a naopak místem, kde se daly sehnat informace a různé materiály.

Nově nastupující politici byli ve velmi nevýhodné situaci, neznali „řemeslo“, vztahy a k tomu zrovna probíhaly „prověrky“.

Rozhodovalo se, kde z bývalých příslušníků StB musí odejít hned, kdo po nějaké době a s kým se počítá i do budoucna.

Čtěte také

„Obvykle tam zůstal ten, kdo nejvíc žaloval na ostatní. Někteří pak vydrželi opravdu hodně dlouho,“ doplňuje historik. 

Dobový kontext bojů o demokratickou přeměnu rezortu ministerstva vnitra a bezpečnostních složek, především však obávané Státní bezpečnosti, je potřeba doplnit o další fakt: „Estébáci byli šíleně naštvaní na Václava Havla, že je tento buržoazní synek porazil a je i prezidentem,“ dodává.

Na otázku pořadu, zda bylo vnitro po listopadu 89 v rukou demokratických sil, Pavel Žáček odpovídá: „Domnívám se, že bylo až postupně. Ovšem v rukou lidí, kteří nevěděli, co mají dělat a neznali bezpečnostní aparát. Příliš dlouho dobu pronikali do toho, co znamená řešit bezpečnost z úrovně ministerstva vnitra.“   

Celé Jak to bylo doopravdy si poslechněte v audiozáznamu.

Spustit audio

Související