Vřelé jako samota ve vesmíru. Drama Proxima řeší vztah matky s dcerou, trochu však zapomíná na emoce

Stejně jako Morriconeho nevídaný hudební talent doceňují Čelisti i nezdolnou výdrž Michaela Myerse, zabijáka z kultovní hororové série Halloween. „Asi nejvýkonnější filmový důchodce,“ konstatuje Vítek fakt, že Mike provozuje tvrdou řezničinu již od roku 1978. „Je pomaloučkej, ale nakonec tě vždycky dostane,“ tetelí se Aleš při pomyšlení na další nemilosrdné pokračování s výmluvným názvem Halloween zabíjí. Znatelně méně ho však těší vzpomínka na starší hovadný film Maryland režisérky a scenáristky Alice Winocour, jehož zhlednutí řadí společně s Vítkem rovněž do sekce hororových zážitků. Jak je na tom ale její novinka Proxima?

„Nebyl jsem si jistej, jestli se mi to líbí, krom toho, že je to povedeně udělaný. Procedurální záležitost, výcvik astronautky, která neví, jestli se dostane na Mars. Je vybrána a v tu chvíli zjišťuje, že svou dceru musí předat bývalému partnerovi, což se jí úplně tolik nechce,“ uvádí nás Kamil do příběhu.

„Je to vytvořený modelově. Co si umíte představit, že by tam mohlo bejt, to tam všechno je… Ale trochu studený, pomalý. Film První člověk je mnohem lepší,“ shrnuje dojmy a zkroušeně konstatuje, že Evu Green už viděl trpět daleko procítěněji. Za největší slabinu však považuje závěr, který zbytek studia dokonce přisoudil úplně jinému filmu. Jestli tedy jde o zakončení artové, nebo jen krapet trapné, budete muset posoudit sami.

Čo bolí, to preblolí, jako by už v dáli zpíval Miro Žbirka chlácholivou ukolébavku pro emoce rozjitřené novým dokumentem o jeho životě. „Až uvidíte Mekyho, vyřiďte mu, že ho mám samozřejmě rád, ale pro mě je ten film velký zklamání. Mám pocit, že Šimon Šafránek měl hrozně málo materiálu, aby z něj ustříhal cosi kloudnýho, byť střih je dominantní kvalitou toho snímku,“ přemítá Aleš.

„Zatímco některejm věcem je dokument schopen věnovat hrozně pozornosti, některý najednou rychle přeskakuje, jako kdyby na ně neměl čas. Ta zvláštní neuspokojivost, že se nenapojíte ani na respondenta, ani na příběh, tomu v mých očích hodně ubližuje,“ přibližuje pocity Vítek.

„Chvilku si člověk říká: ‚To bude jako Amy!‘, ale najednou to tam prostě není,“ konstatuje také zklamaný Kamil. „Žbirka je unikátní... Jenže pak si uvědomíte, že se nechce otevřít, nic nechce říct, chce bejt úplně nekonfliktní. Sám už přiznává, že mu to ‚nemyslí‘, což je malá sebereflexe, hezká, ale udělejte z toho film!“

A vidíte, udělali.