Výprachtice jsou malebnou podhorskou obcí

Kdo prochází Výprachticemi, překoná přes 350 metrů nadmořské výšky. Vesnice se rozkládá v nadmořské výšce mezi 510 a 875 metry. Místy je to opravdu prudké stoupání, a tak se dodnes v obci vzpomíná na povzdechy tamních obyvatel v dobách, kdy se naprostá většina z nich mohla přepravovat pouze pěšky: „Ten kopec se nesešlape a nesešlape.“ Malebnou kopcovitou krajinu Výprachtic dnes nejen místní ale především turisté naopak ocení. Vede přes ni řada turistických tras.

Zámek u Sázavského údolí

Výprachtice jsou významnou turistickou oblastí. Už jen proto, že  leží v blízkosti lyžařského střediska Čenkovice. Oblíbeným cílem jsou ale také po ostatní roční období. Na jaře lákají okolní lesy kilometrovými koberci sněženek a bledulí. A za dobrého počasí se tam dá v podstatě kdykoli vyrazit nejen pěšky, ale i na kole. Hojně užívanou cyklotrasou je ta z Výprachtic do Albrechtic a dále do Lanškrouna. Především proto, že vede nádhernou přírodou Údolí Moravské Sázavy, kterým také prochází stejnojmenná naučná stezka.

U vstupu do Sázavského údolí, na konci Výprachtic, je místo, kterému se říká Na zámku. I když případné zbytky nějaké takové stavby dávno ukryl vzrostlý les, archeologové zjistili, že tam skutečně ve středověku stávala nějaká tvrz. Nedaleko od ní je další zajímavá stavba, historický mlýn a pila. Významná je také proto, že byla centrem odporu proti nacistům za 2. světové války, partyzánského hnutí, které zasahovalo až na vzdálené Jesenicko. Místní padlé v obou válkách pak připomíná památník v centru obce.

Kostel a lov kvíčal

Dominantou Výprachtic je kostel Proměnění páně. Jeho současná podoba je až z roku 1816. I když je poměrně mladý, nabízí také zajímavé příběhy. Třeba když jeho šindelovou střechu museli každý rok místní přikrývat na její severní straně došky. Bylo je třeba chránit před krutou zimou, která v kraji často panovala. Život v kopcích nebyl nikdy jednoduchý. Spoléhat se na úrodu nedalo, protože se v tak vysokých nadmořských výškách dařilo pěstovat s jistotou především len. Jeho pěstování i zpracování bylo nejčastějším zdrojem obživy v kraji.

Kostel ve Výprachticích|foto:Milan Kosina, Český rozhlas

Dalším častým zaměstnáním obyvatel Výprachtic bylo povoznictví. Toho se také často týkaly robotní povinnosti. V urbáři, kde se o nich píše, je ale jedna, která není vůbec typická. Týká se lovu kvíčal, malých drozdovitých ptáků, kterých museli poddaní ulovit každoročně určité množství a odevzdat je na panský stůl. Naděje na lepší život svitla místním až po zrušení poddanství a v dobách, kdy se začal rozvíjet průmysl. Například řadu žen z Výprachtic zaměstnala tabáková továrna, která vznikla v 2. polovině 19. století.