Výsledek filmu o skladateli Myslivečkovi ukáže, jak budu žít v příštích letech, říká režisér Petr Václav

O vztahu k vážné hudbě, ale také o dokumentaristických začátcích mluvil s Petrem Václavem ve Vizitce Tomáš Pilát.

Když režisér Petr Václav pročítal dobovou korespondenci, narazil na několik zajímavých momentů, například na zvyklost šlechty házet z divadelního balkonu na prostý lid v přízemí kosti z pečených pochoutek.

Vojtěch Dyk jako Josef Mysliveček ve filmu Il Boemo|foto:Pilot Film

I tuto reálii zasadil do koprodukčního snímku Il Boemo o skladateli Josefu Myslivečkovi (1737–1781), který bude letos Českou republiku reprezentovat v oscarovém klání. „Zajímal mě osud nejzaměstnanější osoby své doby, která ale spadne do chudoby a skončí opuštěná a nemocná,“ vysvětluje. „Tehdy jsem ani nevěděl, jaká je Myslivečkova hudba. Pomalu jsem se ji učil rozeznávat a říkal si, jak by bylo dobré, kdyby se Mysliveček víc hrál. Čím víc jsem ho poznával, tím raději jsem poslouchal Mozarta. Všechny ta hudba a souvislosti mi začaly dávat lepší obraz o době,“ vysvětluje.

Dokument znamenal větší svobodu

Petr Václav pochází z rodiny hudebního skladatele a s klasickou hudbou byl v kontaktu odmala. V pátrání po stopách Myslivečka ale potřeboval partnery. V České republice ho našel ve vedoucím barokního souboru Collegium 1704 Václavu Luksovi. Společně hledali v archivech a on-line partiturách, Luks Myslivečkovu hudbu přehrával a nakonec se jim podařilo objevit i prozatím nepublikovanou árii. V podání Collegia 1704 a pěvkyně Emöke Baráth zazněl úryvek této árie ve Vizitce.

Operní zpěvák Philippe Jaroussky se baví s dirigentem Václavem Lukse během natáčení filmu Il Boemo v italském divadle ve městě Como.|foto:Jarmila Štuková, Pilot Film

Při natáčení si Václav Luks liboval, že díky dokumentaristickému přístupu Petra Václava je snímek vypilovaný i po faktografické stránce. Václav, který na FAMU studoval dokumentární tvorbu zejména kvůli svobodnějšímu prostředí na katedře, dělení na dokumentaristický a klasický režijní přístup odmítá. „Na škole jsem si rychle uvědomil, že raději budu dělat dokumenty, abych mohl vyzpovídávat lidi a jít vstříc realitě. Pak mě to ale přestalo bavit a začal jsem tíhnout k filmu hranému, protože do dokumentu nemůžete dát intimní, psychologické věci, nemůžete na ty lidi vyndávat špinavý prádlo. Hranici bych nicméně rád setřel a využíval obou přístupů,“ konstatuje.

Vojtěch Dyk se baví při natáčení filmu Il Boemo s režisérem Petrem Václavem a producentem filmu Janem Macolou.|foto:Jarmila Štuková, Pilot Film

Petr Václav debutoval v polovině 90. let psychologickým snímkem Marian, následovaly filmy Paralelní světy, Cesta ven či Nikdy nejsme sami. Ve všech případech pracoval s tématem sociální nerovnosti anebo životní reality, která se protagonistům jeví diametrálně odlišně. Tímto směrem se však prý do budoucna ubírat nechce. Nejprve počká, jaké reakce přinese a jaké další příležitosti mu dá snímek Il Boemo. „Výsledek tohoto filmu ukáže, jak budu v příštích letech žít.“