Vztahy mezi bankami a klienty, jak ovlivnila českou politiku kauza Kořistka, navracení majetku Salmům

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Podle ministerstva financí nastal čas na nastavení nových pravidel vztahů mezi bankami a jejich klienty. O konkrétních návrzích budeme v Duelu Týdne v tahu mluvit s ekonomkou Markétou Šichtařovou a náměstkem ministra financí Tomášem Prouzou.

Přesně před rokem vypukla kauza kolem poslance Kořistky. Ovlivnila nějak českou politickou scénu, to bude otázka pro komentátora Radiožurnálu Petra Nováčka.

Ústavní soud tento týden rozhodl, že Hugo Salm měl československé občanství. Jeho potomkům se tak otevírá cesta k navrácení zabaveného majetku. Více v rozhovoru s Marií Salmovou.

Takový je stručný souhrn témat 33. Týdne v tahu v tomto roce. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Banky působící v České republice dostaly tento týden od ministerstva financí konzultační materiál o změnách v bankovním sektoru. Jde v podstatě o dotazník s 88 otázkami, na které banky musejí do příští středy odpovědět. Z celé řady navrhovaných změn teď vyberu jen několik návrhů, klienti by měli být srozumitelně informováni o cenách služeb, měla by se zavést jednotná terminologie a banky by měly v ceníku uvádět jednu cenu za službu. Tedy ne ji rozepisovat do několika položek, jako je tomu nyní. Ztráta bankovní karty či karet by se dala nahlásit na jednom telefonním čísle, a to bez ohledu na banku, která kartu vydala. Banky by zadarmo měly klientovi zrušit účet, ale i ostatní služby, které jsou na účet vázané. Samy na své náklady by měly zajistit také bezplatný převod klientů do jiné banky, měl by být stanoven jednotný postup při změně banky. V materiálu se také píše, vzhledem k tomu, že stát má zájem snižovat náklady všech stran na povinné platby, například úhrady daní nebo odvody na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, doporučujeme, aby převody peněz na tyto povinné platby byly zpoplatněny pouze na úrovni nákladů. Jak už jsem říkala, ministerstvo čeká do středy na odpovědi bank, pokud většina v ní navrhovaných změn nepůjde zajistit samoregulací, to je, že na ně banky samy přistoupí, přijdou na řadě pravděpodobně legislativní opatření, nařízení formou zákona. Názory na změny v bankovním sektoru, to je téma pro následující minuty. Hezké odpoledne teď přeji ekonomické analytičce Markétě Šichtařové.

Host (Markéta Šichtařová): Hezké odpoledne.

Hana Hikelová: A ve studiu vítám náměstka ministra financí Tomáše Proudu, i vám hezké odpoledne.

Host (Tomáš Prouza): Hezké odpoledne.

Hana Hikelová: Pane náměstku, proč teď přicházíte s těmito návrhy a banky mají na odpověď, jak ony tvrdí, dá se říci, šibeniční termín do příští středy?

Host (Tomáš Prouza): Určitě s těmi návrhy nepřicházíme už teď, to jsou stejná témata, o kterých mluvíme od počátku března. My, když jsme o ní mluvili s Bankovní asociací a ve chvíli Bankovní asociace začala říkat, že už nemůže diskutovat, tak jsme se obrátili na jednotlivé banky. Ten termín jsme konzultovali s Bankovní asociací, on se zdá krátký, ale reálně není, protože je to pořád stejná témata. Bankovní asociace nás ubezpečila, že týden jenom na to napsání názoru, které už ty banky dávno mají hotový, není problém.

Hana Hikelová: Paní Šichtařová, jak vy se díváte na snahu zavést v tuto dobu pravidla pro vztah bank s klienty?

Host (Markéta Šichtařová): Já si myslím, že nějaká pravidla určitě dobrá jsou a také netvrdím, že ten materiál je špatný nebo netvrdím, že je dobrý. Já v něm nacházím řadu inspirativních věcí. Například takové věci, jakože vzdělávat co nejširší investorské publikum, proč ne? Nevím také, proč ne zavádět do ceníků jednotlivé služby pod stejným jménem tak, aby byly jednotlivě porovnatelné. Na tom není vůbec nic špatného šířit informace, ovšem s čím já zásadně nesouhlasím už z principu, to je několik a řekla bych spíš méně sporných bodů v tom materiálu. A to jsou ty body, které se nějakým způsobem týkají cen bankovních služeb. Já si totiž myslím, že nejsme v situaci, kdyby si stát měl dovolit regulovat ceny a to ani ne ceny v bankovnictví. Například proč povinně ze zákona rušit výstupní poplatky u bank? Já nemůžu být napadena z toho, že lobbuju ve prospěch bank, protože pro banku nepracuji, naopak jsem bankovním klientem a tím pádem bych spíš mohla být podezírána z toho, že jsem vůči bankám příliš drsná, protože chci pro sebe ty nejlepší podmínky a přesto nesouhlasím s tím, aby moje banka povinně musela zrušit výstupní poplatky za účet. Když klient podepisuje s bankou smlouvu, tak také podepisuje to, že při výstupu od banky zaplatí nějaký poplatek a nařídit povinně bance, že ten poplatek zrušíte úplně stejné, jako například regulovat cenu chleba v obchodě. Já si prostě myslím, že v okamžiku, kdy stát bude regulovat cenu bankovních poplatků, toto vlastně je regulace cen, potom může, a je od toho jenom krůček, regulovat cenu jakýkoliv jiných produktů.

Hana Hikelová: Pane náměstku, slyšel jste, je to regulace, která není podle Markéty Šichtařové na místě. Proč tedy tolik lpíte právě na tom, aby ty výstupní poplatky v podstatě byly zrušeny?

Host (Tomáš Prouza): Já si myslím, že je potřeba ty věci číst velmi pozorně. Tady má Markéta pravdu, že nejde regulovat ceny každé drobnosti, protože vždycky si banka nebo jakákoliv jiná instituce najde jiné způsoby, jak si ty peníze vzít. V tomto konkrétním případě my říkáme, že expertní skupina ministerstva financí doporučuje tyto poplatky zrušit. Nikde nepíšeme o tom, že by musely být ze zákona zrušeny. My chceme jednu věc, aby ty poplatky byly minimálně jasné a zřetelné, aby klient vždycky věděl, za co zaplatí a jako doporučení pro to zlepšení vztahů mezi vztahem mezi bankou a klientem doporučujeme, aby se tohoto kritizovaného poplatku vzdaly.

Hana Hikelová: To znamená, že tento bod nespadá do té úvahy, pokud na to banky samy nepřistoupí, nařídíme to legislativně?

Host (Tomáš Prouza): My tomu říkáme, chceme regulaci co nejméně, jenom tam, kde bude nutná a tohle je spíš doporučení, jaký signál by banky mohly vyslat. To, co je důležité říct, řada z nich ten signál za poslední dva měsíce vyslala.

Hana Hikelová: Ministr financí Bohuslav Sobotka řekl, že banky by měly zlepšit služby na úkor svého zisku, není možná, aby náklady možné regulace přenesly na své klienty. Paní Šichtařová, dá se něco takového vůbec očekávat?

Host (Markéta Šichtařová): V okamžiku, kdy a teď čistě hypoteticky, já si myslím, že k tomu nedojde, pokud by nějakým způsobem byly regulovány ceny těch bankovních produktů, potom si myslím, že skutečně je veliké riziko, že banky začnou si ty svoje zisky vybírat nějakým skrytým způsobem, a to bude problém. Protože v okamžiku, kdy banky mají třeba vysoké poplatky a potom to je čitelné v ceníku, pokud ovšem ty banky by z nějakého důvodu a nemusí to být třeba kvůli snaze ministerstva, ale z nějakého úplně jiného důvodu, musely by poplatky odbourat, anebo je snížit, potom ty banky si začnou ty svoje zisky vybírat skrytě, například na tom, že zdraží úvěry. A to bude problém proto, protože už to bude daleko hůře čitelné a bude to daleko hůře pro klienty identifikovatelné.

Hana Hikelová: Pane náměstku, jak chcete zamezit tomu, aby se nedělo to, co popisovala Markéta Šichtařová?

Host (Tomáš Prouza): Tak, já myslím, že nejdříve musíme být realističtí a přiznat si, že už se dnes děje. Neděje se to možná tak výrazně, to, co Markéta Šichtařová zmiňovala, by bylo spíše posílení toho trendu. Proto znovu říkám, potřeba, aby ty věci byly jednoduše srovnatelné, tak by každý věděl, za co platí.

Hana Hikelová: No ale jak chcete zamezit právě tomu, aby banky klientům nenaúčtovaly v uvozovkách ty peníze někde jinde?

Host (Tomáš Prouza): No tak, zamezit tomu nejde. Velmi jednoduše řečeno, protože pak bysme opravdu museli regulovat ceny, výše úroků a to nikdy žádný stát nemůže a neměl by dělat. Věřím ale, že pokud bude jasné a jednoduše srovnatelné za co, v jaké bance klient zaplatí, tak si budou muset umět vybrat a pokud bude výrazně jednodušší přechod z jedné banky do druhé, tak si banky budou dávat velmi velký pozor na to, jak zdražují a za co poplatky vybírají.

Hana Hikelová: Paní Šichtařová.

Host (Markéta Šichtařová): Já vcelku souhlasím s tím, hlavně to tady už několikrát padlo, že banky by měly mezi sebou mít velice srovnatelné podmínky v tom, jak se například jmenují různé bankovní produkty, anebo kolik stojí, to znamená, že není úplně v pořádku, pokud banka jeden projekt nazývá například zaklikaný fond, druhá banka ho nazývá jako zajištěný fond a třetí banka ho nazývá jako bezpečný fond a všechno má vlastně v sobě tři různé ceny. Takže to si myslím, že tady by hlavně asi ta snaha měla státu jít a to by skutečně mělo tu bankovní konkurenci posílit.

Hana Hikelová: Jak se ale zdá, tak právě ta jednotná terminologie by snad neměla být tím největším problémem?

Host (Tomáš Prouza): Zatím to vypadá, že banky na to slyší a nenarazili jsme zatím na žádný větší problém.

Hana Hikelová: Hlavní překážkou přechodu k jiné bance, zejména u podnikatelů, jsou náklady spojené se změnami čísla účtu na firemních dokumentech. Podle ministerstva je v zájmu posílení konkurence v sektoru bank zavést přenositelnost čísla bankovního účtu. Víte, pane náměstku, jaký je skutečný zájem veřejnosti právě o přenositelnost čísla, co se týká čísla účtu tedy?

Host (Tomáš Prouza): Byl to jeden z těch dvou hlavních argumentů, které jsme slýchali, když jsme se bavili s klienty, když jsme se ptali na zkušenosti, právě náklady se změnou čísla účtu byl jeden, druhý velký problém byl, jak jsme řekli, složitost, administrativní náročnost toho přechodu, měnění všech trvalých příkazů, inkasu a podobně.

Hana Hikelová: Paní Šichtařová, dá se nějak vyčíslit, jak finančně náročné by vůbec bylo zavedení právě takové služby? Banky používají velmi rozdílné systémy, softwary.

Host (Markéta Šichtařová): Právě proto, že každá banka používala zcela odlišný systém a softwary, tak teď pravděpodobně nikdo nedokáže přesně říci, kolik by to stálo, ale bojím se, že by šlo do miliard a když si vezmu na jedné straně náklady bankovního sektoru na tuto přenositelnost čísla, na druhé straně užitek klientů, potom mi z toho vychází, že pravděpodobně ty náklady by asi převážily ten užitek a tady jsme právě u toho, že ty náklady by mohly potenciálně být tak vysoké, že by je banky mohly promítnout do nějakého dalšího skrytého zdražení svých služeb. Já už jsme říkala, že ten materiál, s kterým ministerstvo přišlo, mi připadá vcelku dobrý a našla jsem v něm jenom několik málo kontroverzních témat a právě ta přenositelnost čísla je tím pro mě nejvíce kontroverzním. Já si myslím, že to je příliš drahá záležitost, která přinese moc malý užitek.

Hana Hikelová: Pane náměstku.

Host (Tomáš Prouza): Je to určitě o tom, nadefinovat si přínosy a náklady, které by tato služba měla, ale zároveň je potřeba vědět, že se o ní diskutuje i na celoevropské úrovni, čili v tuto chvíli myslím si není debata o tom, jestli bude nebo nebude přenositelnost čísel a o tom, kdy bude a jak se technicky zajistí. To byl i důvod proč se posunula debata, která opravdu v Evropě běží asi od roku 2003 a v tuto chvíli se čeká jenom na najití jednoduchého levného řešení.

Host (Markéta Šichtařová): Ne všechno, s čím Brusel přijde, musí být dobré. Známé příklady mnoha evropských norem, které nám připadají poměrně nesmyslné.

Host (Tomáš Prouza): To máte určitě pravdu, jenom jsem chtěl říct, že pokud zde dojde k nějakému závěru, tak to budeme muset aplikovat i my, nebudeme si moct postavit zeď kolem České republiky.

Host (Markéta Šichtařová): To je určitě pravda, s tím souhlasím, ale není potřeba být papěžštější než papež a čas na to ještě podle mě nedozrál.

Host (Tomáš Prouza): Proto i my říkáme, že chceme primárně počkat na to, jak dopadne debata v Evropě a neprosazovat teď rychle nějaké národní řešení, které bychom za dva roky museli zase měnit.

Hana Hikelová: Nicméně my jsme teď součástí té debaty, takže jaké je stanovisko Českého ministerstva financí k této debatě?

Host (Tomáš Prouza): Ta teď znovu začíná, Evropská komise nedávno deklarovala, že to je téma, kterému se chce věnovat v příštích dvou až třech letech, čili znovu začíná, budeme se k tomu vracet.

Hana Hikelová: Zasílání výpisů, banky by měly umožnit klientovi zvolit si zasílání výpisů poštou pouze jednou, na konci roku nabídnout zasílání také v elektronické podobě. Paní Šichtařová, proč banky v této době trvají na tom pravidelném zpoplatněném zasílání výpisů?

Host (Markéta Šichtařová): Banky tvrdí, že v podstatě jsou k tomu nějakou zákonnou normou tedy nuceny poskytovat informace klientovi, já s tím také nesouhlasím, byla bych raději, kdyby bylo možné navolit si, jakým způsobem získat nebo jak často získat informace o svém účtu, konec konců dneska, v době internetového bankovnictví není důvodu, proč dostávat pravidelně a v podstatě v uvozovkách povinně výpis poštou, takže toto je rozhodně krok správným směrem podle mého názoru.

Hana Hikelová: Pane náměstku, co ten argument bank, že to je zákonná norma?

Host (Tomáš Prouza): Já chápu argument, že je dobré, aby klient jednou za rok, na konci roku, dostal i ten papírový výpis, který si může schovat, který může použít jako následnou reklamaci. Rozhodně neexistuje zákonná norma, která by přikazovala papírový výpis jednou týdně.

Hana Hikelová: Řada klientů považuje také za nevhodné, aby se jimi placených poštou zasílaných výpisech objevovaly reklamní materiály finanční skupiny nebo třetích stran, o tom jsme konec konců na Radiožurnálu už několikrát mluvili a od bank jsme vždycky slyšeli, že je to forma informování klientů o nových službách. Kde je hranice reklamy a informování o službách, pane náměstku?

Host (Tomáš Prouza): To možná by měly nejlépe odpovědět některé banky, protože jsou banky, které už nabízejí klientům možnost zakázat posílání reklam. Že je informace je o tom, co se týká toho produktu, který mám a možná ještě je-li tady konkrétní nabídka s konkrétní definicí.

Hana Hikelová: V materiálu se také píše, jak už jsme slyšeli, vzhledem k tomu, že stát má zájem snižovat náklady všech stran na povinné platby, například úhrady daní nebo odvody na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, doporučujeme, aby převody peněz za tyto povinné platby byly zpoplatněny pouze na úrovni nákladů. Pane náměstku, není to ale zvýhodnění jednoho subjektu a v tomto případě státu?

Host (Tomáš Prouza): Určitě se to dá tak pojímat, na druhou stranu je potřeba k tomu říct i tu druhou stranu. Stát nedávno přikázal povinně převádět částky nad 500 tisíc korun pouze bankovními převody, čili tady naopak ji pomohl k nějakému byznysu bankám. Pojďme debatovat jednak o tom, jestli se ty věci můžou nějakým způsobem vyrovnat a trošku obecněji, pojďme se spíš bavit o tom, jak motivovat lidi k tomu, aby používali banku, aby nenosili na daňové úřady statisíce v igelitových taškách, ale poslali to jednoduše a elegantně bankovním převodem.

Hana Hikelová: Paní Šichtařová, co vy říkáte na to, že stát by v tomto případě byl takto nebo mohl být takto zvýhodněn, že by tam byly pouze na úrovni nákladů ty poplatky?

Host (Markéta Šichtařová): Jak se to vezme. Záleží na tom, jestli banky budou natolik v uvozovkách šikovné, že dokáží nějakým způsobem odůvodnit, že tato operace například poslání daně přes banku státu si také to, aby nějaká nová slečna byla na přepážce a tím pádem vlastně tím nákladem je i část jejího platu a tím pádem vlastně ten náklad je poměrně veliký. Pokud to vezmeme takhle zeširoka, potom proti tomu vůbec nic nemám, ovšem mě to trošičku připomíná situaci s regulovanými nájmy, kdy vlastně stát má potřebu nějak chránit občany, nájemníky, no a tím pádem vlastně tu svoji touhu chránit je přenáší na majitele domů tím, že jim zakazuje zdražovat nájmy. Tohle to je velice obdobná situace. Protože stát chce chránit klienty bank, tak ho vlastně to penále jakoby přenáší na banky a zakazuje jim zdražovat své služby, ačkoliv ty banky kolem toho mají nějaké starosti, takže já si myslím, že toto také není úplně optimální.

Host (Tomáš Prouza): Je to věc, o které i my v tom konzultačním dokumentu říkáme, že je na diskusi, chceme se šířit o tom záměru, jak lidi a zejména malé střední podniky motivovat k tomu, aby banku používali, pokud bank je napadne daleko lepší řešení, tak rádi poděkujeme a rádi ho přijmeme.

Hana Hikelová: Pane náměstku, když ale podnikatel pošle na řekněme tyto státní účty peníze prostřednictvím státní České pošty, tak také za tuto službu zaplatí, takže státní pošta na tom vydělávat může a soukromé banky by neměly v podstatě?

Host (Tomáš Prouza): Jednak pokud toto pravidlo bylo, tak by asi platilo pro všechny a tady především je potřeba vědět to, na co upozorňovala i Markéta Šichtařová, náklady na technologie, na lidskou práci, banky jsou mnohem automatizovanější než je Česká pošta a podobně.

Hana Hikelová: Pane náměstku, které z těch navrhovaných věcí byste byli přinuceni opravdu řešit legislativně změnou zákonu, pokud by ta shoda nebyla dá se říci dobrovolná a neprošlo by to tou samou regulací, jak jsme o tom mluvili?

Host (Tomáš Prouza): Tohle to je v tuto chvíli především na bankách a na Bankovní asociaci, protože my považujeme za výrazně lepší řešit věcí samoregulací tak, aby se banky dohodly na technickém řešení, aby si stanovily pravidla a aby se neměnil mechanismus jak kontrolovat jeho dodržování, to je vždycky výrazně vstřícnější, než existuje-li zákon, který se musí vymáhat, musí mít kontroly, dávat sankce za jeho porušování, je to mnohem složitější proces a i pro ty banky samotné je to mnohem nákladnější, než dohodnout se na různé té regulaci.

Hana Hikelová: Dobře, ale je v těch bodech, které jste poslali něco, na čem opravdu trváte a za každou cenu se to bude prosazovat i třeba právě formou zákona?

Host (Tomáš Prouza): Nemyslím si, že chceme prosadit 100 procent, to asi nikdy v životě člověk neprosadí 100 procent, ale nebudu dávat bankám návod, na co mi mají kývnout a co ne. Říkám, je to o tom, jak co nejvíce zlepšit postavení klientů za rozumné náklady a je v tuto chvíli na bankách, aby si samy definovaly, kde ony vidí priority a o nich pojďme diskutovat.

Hana Hikelová: Kdyby o tom rozhodovala Markéta Šichtařová, nařizovala by něco z toho zákonem, o čem jsme mluvili?

Host (Markéta Šichtařová): Já bych to nechala na samoregulaci a myslím si, že Evropská unie a její normy časem si vyžádají implementaci některých norem formou zákona nebo nějakého nařízení, ale potom bych to nechala až na tom čase, až to bude nutné a to, co tady je řečeno, to co z toho je dobré, to si myslím, že by Bankovní asociace mohla tak nějak samoregulací časem prosadit.

Hana Hikelová: Říkají naši dnešní hosté, ekonomická analytička ze společnosti Next Finance Markéta Šichtařová a náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Díky za váš čas a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Markéta Šichtařová): Na slyšenou.

Host (Tomáš Prouza): Na slyšenou.

Hana Hikelová: To byl tedy Duel, za malou chvíli budeme v Týdnu v tahu mluvit o kauze Kořistka, ta začala přesně před rokem, tedy 20.srpna 2004. Další téma rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že Hugo Salm měl československé občanství. Z rozhovoru s jeho dcerou Marií Salmovou se dozvíte více. Příjemný poslech vám od mikrofonu Radiožurnálu přeje Hana Hikelová.

Co přinesla kauza Kořistka

Hana Hikelová: Přesně před rokem se v Mladé frontě Dnes objevil článek, ve kterém poslanec Zdeněk Kořistka tvrdil, že mu člověk, pověřený ODS nabídl 10 milionů korun, když nepodpoří tehdejší vládu Stanislava Grosse. Předseda ODS Mirek Topolánek odmítl možnost, že se jeho strana pokusila někoho uplatit. Připustil ale, že se s Kořistkou vyjednávalo. V dalších dnech vyšlo najevo, že účastníky schůzky byli Topolánkův asistent Marek Dalík a lobbista Jan Večerek. Celý případ byl v březnu letošního roku odložen. V květnu ale požádala nejvyšší státní zástupkyně o vyslechnutí nového svědka. K případu se váže také několik dalších žalob, například ODS se v občansko právním sporu domáhá na Kořistkovi omluvy a finančního odškodnění kvůli poškození dobré pověsti. Žalobu na Kořistku podali i Dalík s Večerkem, kteří se domáhají odškodnění také na státu. Ve studiu je teď se mnou komentátor Radiožurnálu Petr Nováček, hezké odpoledne.

Petr Nováček: Hezký den.

Hana Hikelová: Petře, připomeňme v úvodu, je to přece jen už rok, v jaké řekněme politické době k celé této kauze došlo?

Petr Nováček: Na první pohled to vypadá, že byla okurková sezona, ale nebyla, protože jak si možná posluchači vzpomenou, v červnu v sociální demokracii vykrystalizoval spor o to, zda-li dál může či nemůže pokračovat Vladimír Špidla, dopadlo to tím, že Vladimír Špidla po jednom zasedání Ústředního výkonného výboru té strany se vzdal jak funkce jejího předsedy, tak současně funkce premiéra, vzápětí na to a nastalo několik týdnů hledání nového premiéra a pak dalších několik týdnů úvah o tom, za jakých okolností má tato vláda, tedy vláda v čele se Stanislavem Grossem šanci, že projde Poslaneckou sněmovnou a právě v tomto období se na scéně objevil poslanec Zdeněk Kořistka, poslanec Unie svobody-DEU, který se objevil v Poslanecké sněmovně nedlouho předtím, když vystřídal odstoupivšího Mariana Bielesze a Zdeněk Kořistka přišel s informací velmi vážnou, totiž že byl učiněn pokus, jak ho podplatit za tím účelem, aby při hlasování o důvěře vládě pomohl jak se říká tu vládu shodit, protože tenkrát byl ten poměr sil ve Sněmovně stejný, jako dnes, mělo jít o 10 milionů korun o úplatek a současně podle Kořistky o nabídku místa velvyslance v Sofii.

Hana Hikelová: Petře, úplně snad krátká vsuvka. Marian Bielesz, jméno, které jsi zmiňoval, dá se říct, že toto jméno už se za ten rok vícekrát neobjevilo?

Petr Nováček: Ne, Marian Bielesz se stáhl do ústraní, ono i jeho odstoupení tehdy on přeci váhal, sděloval, že neodstoupí z poslaneckého mandátu, pak odstoupil, upadl do podezření, že licituje, že očekává, odkud dostane vyšší nabídku, to už zůstane navždycky záhadou. Pravda je taková, že Marian Bielesz takto původním povoláním veterinář se stáhl z nejvyšší politiky a věnuje se záležitostem, o němž my dosud nevíme.

Hana Hikelová: Zpátky ke kauze Kořistka. Promítla se nějak do politické situace, bylo přece jenom před hlasováním o důvěře nové vládě, ale také před volbami do Senátu a do krajských zastupitelstev?

Petr Nováček: No tak promítla samozřejmě, bylo to velké vzrušení a právem, protože podezření, že politická strana, a šlo o Občanskou demokratickou stranu, o nejsilnější stranu opoziční, se snaží zkorumpovat poslance z protilehlého, tedy z vládního tábora, to není žádná legrace a nebyla to ani tehdy, takže samozřejmě ten článek v Mladé frontě Dnes, který vyšel přesto, že původní redaktoři Zdeňku Kořistkovi slíbili, že zachovají mlčenlivost, ale protože redakce považovala tu informaci za mimořádně závažnou, společensky nebezpečnou, tak tento slib porušila a věc zveřejnila, tak samozřejmě šlo o velmi explozivní téma, následovala kromě jiného opakovaná výzva předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka, že poslanci, ale také senátoři by se měli hluboce zamyslet o tom, zdali v minulosti se oni sami, byť třeba jen v náznacích, nestali objektem jakéhokoliv pokusu a že je záhodno vymyslet nějaký vzor, etický kodex, tak se tomu tehdy začalo říkat...

Hana Hikelová: To bylo téma, které se objevilo právě hned toho 20. srpna tedy přesně před rokem, kdy v podvečer Lubomír Zaorálek vystoupil s tímto návrhem a navrhoval ten vznik etického kodexu. Podle tebe měla a má ta kauza nějaký dopad právě na tuto oblast, tedy tu politickou etiku?

Petr Nováček: Etický kodex je po necelém roku na světě, jsou to tuším asi dva týdny, ten dokument mám před sebou, uje 7 článků a toho našeho případu Kořistka by se snad mohlo vzdáleně týkat článek 5., kde se říká, poslanec Parlamentu České republiky se zavazuje na půdě Poslanecké sněmovny setkávat se zástupci pouze těch lobistických a jiných zájmových organizací, které se předtím registrovaly podle vnitřního předpisu Sněmovny. V případě, o němž se teď bavíme, tedy údajného podplácení poslance Kořistky by šlo o to, že lobbista Jan Večerek, kterého pak Kořistka označil za toho dotyčného, jenž mu úplatek nabídl, takže by se musel setkat se svým v uvozovkách klientem, tedy s poslancem Kopistkou na půdě Sněmovny a hlavně předtím by se musel ve Sněmovně jako lobbista zaregistrovat. Já mám dost velké pochybnosti, za prvé když už jsem ocitoval ten článek toho Zaorálkova návrha, tak jsem zdůraznil to spojení na půdě Poslanecké sněmovny. Není problém zajít do nějaké kavárny dvě ulice vedle sídla Sněmovny a lobovat, či dohadovat se tam, že si myslím, že to je volná záležitost, ale on vůbec celý ten kodex počítá s jakousi mravní zaujatostí a velkorysostí poslanců, kteří by podpisem tohoto dokumentu k němu měli dobrovolně přistoupit a dobrovolně ho dodržovat. Zatím se nezdá, že by poslanci pláli pro to, aby takovýto dokument podepisovali, už zazněly hlasy, že poslanec, když už se do Sněmovny dostane, když už je stranou vybrán a zvolen, tak má v sobě určitý základní hodnotový žebříček a podle něho postupuje i bez nějakých kodexů. Můžeme o tom pochybovat, ale já na druhé straně pochybuju o tom, že tento kodex bude mít zelenou.

Hana Hikelová: Petře, říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Vidíš ty osobně nějaké pozitivum na celé té kauze, kromě toho, že si řekněme politici a lobisté teď dávají větší pozor?

Petr Nováček: Myslím si, že za prvé tím, jak tu záležitost ventilovala Mladá fronta Dnes a nejde o tu konkrétní redakci, takže politici dostali znamení, že jsou určité meze, které nemají být překračovány a kdy se sdělovací prostředky postarají o to, aby politici se ocitli pod silnou veřejnou kontrolou. V tomto smyslu to funguje, jak už jsi, Hanko, říkala jako výstraha. Od té doby se druhý podobný případ, totiž konkrétní podezření s kolektivního pokusu neobjevil. Takže mám zato, že přece jenom si všichni dávají větší pozor. Samozřejmě to, že se takový případ neobjevil, může souviset i s blížícími se volbami, kdyby se totiž objevil, tak by to byla smrtonosná záležitost pro dotčenou politickou stranu a tak si myslím, že ti, kteří se chtějí znovu ocitnout na kandidátních listinách, takové strany pro příští volby si dají stokrát zajít, než aby takový pokus právě v této době učinili a když už by jej snad učinit chtěli, tak se budou chovat daleko obezřetněji, než trošku fanfarónský Zdeněk Kořistka.

Hana Hikelová: Říká komentátor Radiožurnálu Petr Nováček, Petře, díky a na slyšenou.

Petr Nováček: Na shledanou.

Navrácení majetku šlechtickému rodu Salmů

Hana Hikelová: A pojďme k dalšímu tématu. Ústavní soud tento týden rozhodl, že Hugo Salm byl československým občanem. Salmovým dědicům se tak otevřela cesta k uplatňování nároků na 7 tisíc hektarů pozemků na Blanensku, včetně zámku v Rájci-Jestřebí. Salmům patří pozemky především v Moravském krasu. I nad krápníkovými jeskyněmi. Ústavní soudci zrušili verdikt ministerstva vnitra, že Hugo Salm nebyl československým občanem, i pozdější potvrzující verdikt Nejvyššího správního soudu. Pokud bude Salmům majetek vydán, bude se o něj starat dcera Hugo Salma, Marie Salmová. Ta už více než deset let žije střídavě poblíž Blanska a ve Vídni. Dnes dopoledne jsem se za ní vypravila s mikrofonem a tak trochu k mému překvapení jsem Marii Salmovou navštívila v opravené hájence poblíž obce Šošůvka, u Sloupalo šošůvských jeskyní. Oslovením pani hraběnko, jsem ji ale moc nenadchla.

Host (Marie Salmová): Tak, abych začala a trošku vrčela. Za první hraběnka neexistuje, to už od roku 18, tak už to bude pomalu 100 let. Že to neexistuje, přičemž mě hodně lidí říká hraběnka, přitom ten titul není správný, protože titul kdysi, kdysi byl prosím, teď není, starohraběnka, ale u ČSAD, když jsem jezdila za tmavého komunismu, tak jsem taky byla hraběnka, když přišli lidi ke mně a viděli ženskou v náklaďáku, tak přišli za mnou a zeptali se, znáte u vás tam prý jezdí nějaká hraběnka. Já říkám, jo, jo, znám. No a jaká je? No až jsem se musela hrozně smát, tak přišli na to, že mluví se mnou. Já jsem měla přezdívku, a já to považuju za čistou přezdívku, protože je to pohodlnější.

Hana Hikelová: Jaký jste měla pocit, když u Ústavního soudu jste po těch 13 letech slyšela ten verdikt, na který jste v podstatě čekala celou dobu?

Host (Marie Salmová): Já jsem, víte, když, co zrušuje, jsem vlastně téměř nerozuměla, protože pan doktor Duchoň to četl tak ukrutně rychle a ty paragrafy a to všecko, to se mě všechno mátlo. Já jsem jenom věděla, že něco zrušuje. A teď jsem čekala, co. A když jsem zjistila, že zrušil teda během doby, že zrušili ten verdikt Nejvyššího správního soudu a prostě rozhodnutí ministerstva vnitra, tak bych bývala byla rozhodně ráda vyskočila, já sice mám operovaný klouby a to skákání už mi moc nejde, ale nejradši bych bývala vyskočila a prostě měla hroznou radost a chechtala se, ale slušnej člověk musí zůstat sedět a nesmí pohnout tváří a musí to brát. Až potom jsem věděla, že bude mět možnost mět radost. Největší radost mě Nevřel.

Hana Hikelová: To je váš advokát, mimochodem řada právníků říkala, že je to právě on, který v podstatě ten spor vyhrál, že možná někteří právníci už by ho i vzdali.

Host (Marie Salmová): On nebyl jistej, když nás přebíral, on nás převzal v roce 96, jestli se nemýlím od jiné právničky, s kterou jsme se bohužel nepohodli a dostala jsem ho doporučeného pana doktora Nevřelu, já jsem ho dřív neznala a obrátili jsme se na něho a on se musel zapracovat teda do toho celého případu a on de facto přemejšlel, jestli nás má převzít. Protože už to dost času bylo prošustrovaný. Tak teď konečně teda naštěstí máme přátele a ti se za nás přimluvili a on nás převzal. A od té doby spolupracujeme, výborně.

Hana Hikelová: To rozhodnutí Ústavního soudu vzbudilo reakce v podstatě půl na půl, někteří říkali, konečně je tu spravedlnost, to, co se sebralo, tak se bude navracet, jiní zase tvrdili, že je to skandální rozhodnutí Ústavního soudu. Jak vy jste tu situaci vnímala přímo u toho soudu a třeba hlavně tady v té oblasti na Blanensku?

Host (Marie Salmová): Tož, já jsem od konce, v momentě, kdy to vyhlásili v rádiu, to bylo podle toho, co jsem já zachytila ve tři hodiny ve zprávách, tak od té doby de facto v budově Ústavního soudu jsem měla vypnutej mobil a jak jsem ho zapnula, tak už nepřestal hrčet až do noci, musím říct, že přitom nebyl ani jeden urážlivej nebo že by mě nadávali nebo tak něco, všichni, kteří mě volali, tak měli radost. A kdo neměl radost, tak ty jsem znala, že nemají radost, to jsem věděla, o koho se jedná, obzvláště teda o tři, čtyři osoby, pět osob možná, no tak to není překvapení pro mě, protože nikdo nerad, nemá rád, když prohraje proces a tady tento proces prohráli na celé čáře.

Hana Hikelová: Hodně se mluvilo o tom vlastně, že tím rozhodnutím Ústavního soudu jednak bylo potvrzeno, že váš otec měl československé občanství a samozřejmě to rozhodnutí i otevírá jistým způsobem cestu právě k navrácení majetku. Když vy se podíváte na ten majetek, není to spíš tak, že s tím bude spousta práce?

Host (Marie Salmová): Samozřejmě, že mě to těší. S tím navrácením to ještě, mě to advokát říkal, pan doktor Nevřela mě to řekl na telefoně, jak se teď budu si postupovat, to nějaký trošku samá klikatina, takže to já přenechám advokátovi, to se s tím nezatěžuju, ale když jsem se dívala na ten zámek, celá ta léta prosím na tym zámku v 60. letech dělali fresky, uvnitř, protože maminka taky s památkářem mluvila a říkala, tady musí být fresky a byly tam. Tak to odkryli, potom bohužel, jelikož nám nacisté zakázali opravovat ten zámek, tak ta druhá polovička toho zámku, tam jsme měli daný podpěry, protože se to už za války začalo snižovat, prostě vznikaly trhliny, dobrý. Tak ty, protože když se tam chtěli vodit lidi, jako turisty, tak ty podpěry nevypadaly tak nějak moc pěkně, tak to vyhodili ven, zkontrolovali to a řekli, že to vydrží a že nesmějí příliš mnoho lidí najednou vést do těch horních, teda do toho prvního poschodí. No a tak dobře, zároveň. Tak když se na to dívám dnes, jak ten zámek zvenčí vypadá, jednou byl omítnutej, jednou byly nebo dvakrát natřený žaluzie, škaredou barvou, vevnitř bylo vymalováno, uvnitř byly spravovaný parkety, aby se po tym taky dalo chodit, já vám řeknu, lepení, je to lepení toho, protože na to nebyly dány žádný peníze, obzvlášť teď, v těch posledních 15 letech, protože to bylo v restituci. Ale že ten zámek už předtím stál a nevráželo se do toho tolik peněz, jak by se bývalo mělo, postupně, tak to potom nezatěžuje nikoho, de facto ty lesy měly aj pod státní správou udržovat ten zámek. Najednou spravit to nepude.

Hana Hikelová: A z čeho chcete ty opravy, pokud tedy ten majetek dostanete navrácen, spravit?

Host (Marie Salmová): Z výdělku z lesů. Fabriky jsou pryč, je šamotka je pryč, elektrárna je pryč, cihelna už byla zrušena za nás, protože nevynášela, jedinej, co nám zbyde, bude ten mlýn v Blansku, tam je malá elektrárnička v tom, tam vždycky byla, já nejsu ekonom, já vám neřeknu, jak, ale musíme prostě vymyslet něco, čím ten zámek a tu budovu budeme moci, když ten zámek dostaneme, z čeho to budeme udržovat.

Hana Hikelová: Já už jsem říkala, že teď bydlíte na malé hájence u lesa, zvažovala jste někdy, že byste na tom zámku zpátky bydlela?

Host (Marie Salmová): Neuvažovala. Já jsem tam tolik po válce mrzla a zámky k obývání, tyto zámky, obzvlášť, když je to stavěné jako letní zámek, reprezentační, velké místnosti, prosím vás, centrální topení, to dneska je předpoklad, koupelna, to kanalizace, všecko to do toho zařizovat, to je šílený, to bych musela mět miliardy a ne miliony.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: A k navrácení majetku rodu Salmů ještě jednou. K čemu mohou být dobré jeskyně, na to se dá odpovědět i fejetonem Jana Pokorného.

Jan Pokorný: "Když Marie Salmová kandidovala loni do Senátu za stranu Koruna česká, měla ve svém programu kromě jiného taky podporu Moravskému krasu. Proč ne? Je tam dnes přece 1.100 jeskyní a ty něco pamatují. Stačí se začíst do turistického průvodce a hned víme, že například v jeskyni Kůlna je doloženo nejstarší osídlení Moravského krasu člověkem neandrtálským. Úctyhodný poznatek. Ještěže neandrtálec nemůže mít nějaké restituční nároky.

Ostatně, k čemu vůbec je člověku dneska jeskyně? Žádné velké pohodlí, spíš trochu vlhko, hlas se tam tak zvláštně rozléhá, a to šero, v němž se jeden může lehce těžce zranit o krápník. Ve vlastní jeskyni si můžeme leda úhlem namalovat mamuta, a to je asi tak všechno. Proč tedy tolik povyku kolem toho, jestli Salmové mají nárok i na to, co je v podzemí? Jeskyně nejsou žádný pozemek, je to jen díra, říká v novinách Felix Nevřela, advokát Marie Salmové. V zemi, jejíž občané přes spoustu Němců zvolili de facto největším Čechem, a to i pro Moravu Járu Cimrmana, by se podobné příměry měly zakázat. Znáte tu scénku z Cimrmanovy hry Posel z Liptákova? Mladý pane, viděl jste někdy důl, to je díra v zemi, chodby a tak, prosím důl se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít. Konec citátu.

V Cimrmanově případě byla řeč o Dole Petr Bezruč. U Salmů jde například o Macochu, ale i známou Kateřinskou jeskyni. Ale znovu, co z toho vlastnit jeskyni? Průmyslové využití jeskyní a dolů je rozdílné, to bezesporu. Ale přece jenom mají doly i jeskyně jedno společné, vlastně dvojí společné. Kromě toho, že jsou to díry v zemi, nám můžou být občas ukradené."

Hana Hikelová: Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly ve 33. týdnu tohoto roku. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný sobotní večer vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.