Yann Tiersen – kuchař rafinovaně povědomých chutí
U hudby filmových skladatelů je jednoduché házet prosté úvahy o tom, jak hudba působí na člověka, jakým stylem je prezentovaná a co všechno je s ní spojeno. Problém ale vždy nastává, když je realita tu a tam posunutá poměrně dost daleko od mediálního obrazu, který se okolo nešťastného umělce vytvoří. Podobný šok zažili nespíše návštěvníci prvního pražského koncertu Yanna Tiersena, kteří s romantickým úsměvem na tváří vyrazili na autora hudby k Amélii z Montmartru a dostalo se jim rockového nášupu, který ukázal skladatele v jeho jiné, ale stejně pravdivé poloze.
Yann Tiersen vyrostl na punku a ke svým garážovým kořenům se hrdě pravidelně vrací. Vedle své rockové nátury ale studoval hru na housle a klavír, podanou v klasickém balení, a ani vyšší hudba se mu neodcizila. A amalgám rockové přímočarosti se scénickou hudbou pro film a divadelní hry se začíná objevovat na všech jeho nahrávkách. Pokaždé jsou vstupní ingredience nastavené v jiném poměru. V roce 1995 vydává své debutové album La Valse des Monstres a pak už chrlí jednu desku za druhou, spolupracuje s významnými domácími i zahraničními muzikanty a nakonec – po úspěchu Amélie – inkasuje i řadu cen.
Podobně jako anglický aristokrat Neil Hannon z The Divine Comedy mohl i Yann Tiersen plout na nevzrušivé a jistě komerčně příznivé vlně popového revivalu mnohem déle, ale vlastnímu uměleckému puzení neporučíš. Oba pánové se od spinetu po letech přesunuli znovu ke kytaře a systematicky nabourávali obecnou představu o sobě samých jako o novodobých hédonistech. Hannonovi se návrat do rocku příliš nevyvedl, Tiersen už byl v klubovém snažení o poznání úspěšnější. Jeho desky Les Retrouvailles s hostujícím Stuartem Staplesem z Tindersticks, Jane Birkin nebo Elizabeth Fraser z Cocteau Twins nebo živák On Tour byly oslavou rocku ve velmi osobitém podání.
V posledních pěti letech se Yann Tiersen přihlásil ke slovu pouze několikrát. Připravil tradičně pojatý soundtrack k filmu Tabarly, přispěl na tribut kapely Coil, na novinku Sage Francisovi a po pěti letech konečně hlásí, že nové autorské album Dust Lane je připraveno k vydání. Předchází ho netradiční EP Palestine a vzhledem k výčtu spolupracovníků (Matt Elliot, Dälek atd.) se můžeme téměř vsadit, že ani tentokrát nepůjde o opakování zaběhlých schémat. Yann Tiersen vyjíždí s vyčištěným stolem na světové turné, a pokud nebude on nebo jiné nečekané okolnosti proti, měl by se podruhé objevit i v Praze. Poučení z minulé návštěvy tedy velí: zapomeňte na Amélii nespekulujte, jak bude letošní koncert znít. Připravte se pouze na osobu francouzského skladatele a hudebníka, který po vzoru domácích kuchařů je schopen naservírovat publiku menu neobvyklých a přesto familiérních chutí.