Z továrny až na Oxford. Jak se (konečně) naučit anglicky

14. březen 2022

Příběh Bronislava Sobotky, učitele angličtiny z Brna, připomíná tak trochu americký sen. Jako dítě nesnášel školu, nosil domů pětky, z cizích jazyků měl trauma a navíc byl dyslektik. Ještě ve dvaceti pracoval jako dělník v továrně. Pak se najednou cosi zlomilo, vystudoval angličtinu s červeným diplomem a získal certifikát nejvyšší úrovně angličtiny, která se měří v Cambridge. Několik let učil angličtinu v Oxfordu, dnes školí učitele a o své velké lásce angličtině píše knihy.

Jako dítě jste cizí jazyky nesnášel a ještě ve dvaceti pracoval v továrně. Co se pak ve vás zlomilo?

Já bych neřekl, že se něco zlomilo. Spíše rozkvetlo. Když se lidé zamilují, tak rozkvetou. Já se ve dvaceti bláznivě zamiloval do angličtiny. A láska, jak známo, hory přenáší – a platí to i o těch jazykových.

Zamilovanost je křehký pojem. Jak z ní udělat trvalou, nejlépe celoživotní lásku?

Osobně bych řekl, že hlavní je mít motivaci a do vztahu od počátku investovat čas a energii. Pokud se totiž vaší nové lásce – angličtině – budete věnovat alespoň dvacet či třicet minut denně, tak se vám náramně odvděčí. Nechá vás totiž zažít úspěch, tu obrovskou radost z toho, že se zlepšujete.

Co vám osobně pomáhá při učení angličtiny nejvíc?

Jednoznačně čas. Dal jsem angličtině opravdu hodně svého času. A díky tomu jsem brzy viděl pokroky. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem začal makat na své angličtině ještě o to víc a tím jsem se také zlepšoval. Říkám tomu radostný kruh učení.

Přiznejme si, že často takto radostně začneme, ale stejně rychle skončíme. A po čase znovu. Jak nebýt věčným začátečníkem?

Občas svým studentům říkám, že aby člověk přestal být věčným začátečníkem, tak musí jako slavný Sisyfos vytlačit kámen učení za horu věčného začátečnictví. Což je, přiznejme si to, celkem fuška. A tak se stane, že se hodně lidí v půli kopce unaví, rozhodnou se dát si na chvilku pauzu a odfrknout si. Jenže mezitím jim ten kámen zase sjede dolů na začátek kopce. Po chvíli se odhodlají, seberou zbytky motivace, sejdou dolů a začnou znovu ten svůj kámen tlačit. Jenže často už kousek od vrcholu na ně zase sedne únava nebo uvidí něco lákavého u cesty anebo si prostě řeknou, že to za tu námahu nestojí, a na chvilku se posadí. A kámen zase padá. A tak stále dokola. Pokud ale opravdu zaberete a budete se intenzivně učit, tak se vám podaří dostat se za horu věčného začátečnictví.

Anglista Bronislav Sobotka

Jaká jazyková výbava nám stačí pro běžnou domluvu?

Všeobecně se dá říct, že středně pokročilá úroveň B2 vám stačí na to, abyste se domluvili v naprosté většině běžných situací a mohli fungovat obstojně v daném jazyce. Dostat se na tuto úroveň zabere lidem zhruba šest set hodin času a umí pak použít zhruba čtyři tisíce slov.

Má učení se cizímu jazyku i jiné výhody než se „jen“ dorozumět?

Také udržuje váš mozek ve formě a zdá se, že to je ta nejúčinnější prevence proti stařecké demenci, Alzheimeru a podobným nemocem. V neposlední řadě je to také úžasný způsob, jak zažít úspěch. Opravdu často se setkávám s tím, že lidem po tomto „jazykovém úspěchu“ něco krásně „secvakne“ v hlavě a začnou si víc věřit. Řeknou si, že když se dokázali naučit anglicky, proč by nemohli dokázat něco dalšího. A občas to neuvěřitelně zlepší kvalitu jejich života a jejich sebevědomí a sebeúctu.

Dost se teď jako národ vracíme ve vzpomínkách do devadesátých let. Pamatuji si tehdejší boom cizích jazyků. Učebnice z Cambridge, Oxfordu a proti nim nestárnoucí Prokop Family. Po čem byste radil sáhnout dnes?

Po tom, co se vám líbí. Vážně, měli byste si najít takovou učebnici, která se vám bude líbit, bude vás lákat k otevření, budete jí rozumět a cvičení v ní vám budou dávat smysl. Jinak jiskra nepřeskočí a láska nepropukne. Samozřejmě je ale dnes možné se učit anglicky pomocí spousty dalších úžasných věcí – třeba s aplikací Duolingo, která je zcela zdarma a pro začátečníky je úplně skvělá. Můžete také číst zjednodušené knihy, koukat na videa pro studenty angličtiny, dopisovat si s lidmi z jiných zemí či hrát karetní hry v angličtině. Občas v legraci říkám, že nikdy v historii lidstva nebylo těžší najít si výmluvu, proč se neučit anglicky.

Já třeba miluji Sherlocka Holmese, Hercula Poirota i inspektora Columba. Měl bych je sledovat v originále?

Pokud jim rozumíte, tak jednoznačně ano! Občas si říkám, že jsme takové lidské houby – čím víc angličtiny do sebe nasajeme, tím víc jí ze sebe pak můžeme vydávat. Tedy jazykovému nasávání třikrát zdar! A to nasávání je ideální právě v té formě, která nás baví – protože u té vydržíme. Dělat něco, co vás k smrti nebaví, navíc jenom kvůli angličtině, to téměř nikdo na světě dlouhodobě nevydrží. Nicméně tomu, co do sebe nasáváte, byste měli alespoň tak z osmdesáti procent rozumět. Jinak je to totiž jako poslouchat japonské rádio a doufat, že se tím naučíte japonsky. Vaše hlava je ztracená a nemá se čeho chytit. Dnes je naštěstí k dispozici obrovské množství knih či audioknih ve zjednodušené angličtině. Anglicky se takovým knihám říká graded readers a dají se sehnat v šesti různých úrovních obtížnosti, a tak můžou začít číst i začátečníci. Já osobně se obklopuji super knihami, buď těmi detektivními, kde máme, koukám, podobné hrdiny, nebo knihami o angličtině, běhání, podnikání či seberozvoji.

Anglista Bronislav Sobotka

Mimochodem, doma ujíždíme na animovaném seriálu Prasátko Peppa. Ale to asi ke zlepšení angličtiny nestačí, že?

Prasátko Peppa je super! Ústřední melodii mám dokonce jako vyzvánění na mobilu. Peppa je nicméně skvělá hlavně pro děti a mírně pokročilé studenty. A pak taky pro nás všechny, kteří si prostě chceme odpočinout a vyčistit si příjemně hlavu. I to je důležité.

Jaké to pro vás bylo během letních kurzů angličtiny v Oxfordu?

Úžasné! Učil jsem v Oxfordu krásných pět let, vždy v létě. Oxford jsem si zamiloval, je to nádherné město, které přímo vyzařuje vzdělanost. Moc rád se tam vracím. Při odpovídání na vaši otázku jsem se teď úplně zasnil a nejraději bych si rovnou koupil letenku… Ještě větší dojem než Oxford jako takový na mne ale udělali moji studenti. Měl jsem to štěstí učit úžasné mladé lidi z celého světa. Bylo fascinující zjišťovat, co jedí, jak přemýšlejí a o čem sní lidé ze zemí jako Argentina, Čína, Saúdská Arábie, Brazílie, Japonsko, Itálie či Rusko. Zjistil jsem například, že jsme asi jediný národ, který nepovažuje za běžné, že k vám přijde někdo ne úplně blízký na návštěvu, otevře si sám ledničku a bez ptaní si vezme, nač má chuť. Bavil jsem se o tom s lidmi z asi dvaceti zemí a všichni na mne koukali jako na hrozného lakomce a suchara, když nechci, aby mi návštěva bez ptaní lezla do ledničky…

Mně osobně stačilo, abych byl ve Velké Británii měsíc, a zdály se mi v angličtině i sny. Co vy? Myslíte v angličtině?

Dodnes si pamatuji svůj první anglický sen. Ráno jsem se vzbudil a řekl si: Jé, já jsem měl první anglický sen! Jé, já jsem si to právě pomyslel anglicky! Byl to úžasně euforický pocit a stačí k němu opravdu málo. Občas pořádám zážitkové kurzy angličtiny pro dospělé a tam mívají lidé již druhou noc kurzu pravidelně anglické sny. Já sám občas nevím, jestli myslím anglicky, nebo česky. Mám pořád hlavu v angličtině.

Čtěte také

Ještě máme my Češi sklon k Czenglish?

Obávám se, že ano. Nejčastěji Czenglish vzniká tak, že si lidé něco řeknou česky, a pak si to doslova přeloží do angličtiny, jenomže ona to není skutečná angličtina, ale spíš něco mezi češtinou (Czech) a angličtinou (English) – tedy Czenglish. Typický příklad je třeba „mám narozeniny“ – mám je „have“ a narozeniny „birthday“, logicky to musí tedy být „I have birthday“, ne? A ono ne. Správně to je „It is my birthday“. A tak bych mohl dlouho pokračovat.

Dost lidí z mého okolí jede podle vašich kurzů. Pár z nich ale vaše nadšení nesdílí a naopak jim přijdou trochu přehnané. Jste opravdu tak moc nadšený?

Vím, že to je občas těžko k uvěření, ale jsem. Ostatně bylo by divné, kdybych nebyl – mám úžasnou rodinu, jsem zdravý a dělám práci snů, pomáhám ostatním lidem zamilovat se do angličtiny. Samozřejmě si ale uvědomuji, že můj nadšený styl není pro každého. Přiznám se, že mne to dříve trošku trápilo, a chvilku jsem se dokonce snažil být méně nadšený, ale moc to nefungovalo. Dnes si myslím, že je úplně super, že si každý může vybrat takového učitele, jaký mu vyhovuje. Třeba i takového, který se nebude pořád tak nadšeně usmívat, mávat rukama a být nenapravitelný optimista.

Kde čerpáte sílu?

Z úžasných jídel mé ženy a z jejích krásných očí. Z úsměvů mé dcery. Od svých rodičů. U piva se svými kamarády. Z běhání, snění, čtení. A také z mé práce a ze všech projektů, do kterých můžu být zapojený. V neposlední řadě také z reakcí lidí, kteří mi píšou a kterým jsem třeba malinko pomohl s angličtinou. A nejvíc pak od Pána Boha.

Slyšel jsem o takzvaném Broňa Beer Testu. O co jde?

Test spočívá v tom, že když si vybíráte učitele, tak si na konci hodiny položíte otázku: mám teď ještě chuť s ní či s ním vyrazit na pivo? Pokud je odpověď ne, tak to asi není ten pravý učitel pro vás. Pokud je vám ale s daným člověkem tak dobře, že byste s ním klidně ještě vyrazili na pivo, na víno či na kafe, tak jste pravděpodobně našli svého ideálního učitele. Mimochodem, je to také jedno z kritérií výběru lektorů do mé virtuální jazykovky – poté co je vidím učit, položím tu otázku jak sám sobě, tak se snažím odhadnout, jestli by na to pivo měl chuť jít student samotný.

Anglista Bronislav Sobotka

Když už jsme u toho alkoholu, pomůže mi s rozmluvením?

Jako téměř vše, i tohle se testovalo. Britští a nizozemští vědci provedli v roce 2017 na toto téma výzkum, zveřejněný v časopise Journal of Psychopharmacology. Výsledky ukázaly, že malé množství alkoholu schopnost plynule komunikovat zlepšuje. Jedna sklenička vás dokáže uvolnit a zbavit zbytečného stresu a ostychu. Tohle zázračné působení alkoholu však funguje jen do určité dávky, po jejím překročení kouzlo mizí a vaše konverzační obratnost nezadržitelně klesá, přestože můžete mít subjektivní pocit, že vám jde povídání lépe a lépe.

Během koronaviru vznikala vtipná slovní spojení, například haranténa, pantáta bezroušek či chrchelné prázdniny. Zaznamenal jste nějaká podobná sousloví v angličtině?

Ano! První dvě, která mne napadají, jsou Covidiot a Covideo party. Asi všichni tušíme, co znamenají…

Na závěr mě napadá parafráze legendárního výroku profesora Hrbolka z filmu Marečku, podejte mi pero. Váš příběh je potvrzením toho, že i skladník ve šroubárně si může přečísti Shakespeara v originále. Souhlasíte?

Souhlasím! Ostatně opravdu nemožné je jenom to, o co se ani nepokusíme.

Spustit audio

Související

Více o tématu