Za darovaný domek se jí dítě odvděčilo vydíráním

12. září 2008
Pod kůži

Stále víc dětí v Česku týrá své staré rodiče. Odborníci na to upozorňují řadu let, ale čísla případů domácího násilí na seniorech přesto rostou. Podle jejich odhadů bude případů přibývat, pokud nevstoupí v platnost nové zákony. Je to problém hlavně zemí střední Evropy, které se neumějí vyrovnat se stárnoucí populací, dodávají. Na otázky k problematice domácího násilí vůči seniorům odpovídala také specialistka na tuto problematiku Tamara Tošnerová.

Třiaosmdesátiletá žena darovala své dceři před lety svůj domek. Časem si to rozmyslela a dát ji ho odmítla. Dcera na daru trvá. A podle doloženého svědectví ho po matce vymáhá i pomocí vydírání. Případ řešil soud už před třemi lety. Dokonce musela zasahovat i policie. Stará žena soud prohrála, ale spor trvá stále.

Příběh třiaosmdesátileté paní Růženy je typickým příkladem nedorozumění mezi rodiči a dětmi. "To není ani dcera, když tohle dělá. To není dcera," postěžovala si paní Růžena. Vše se odehrává za zdmi domu, kam není dost dobře vidět. Matka, třiaosmdesátiletá na lůžko připoutaná paní Růžena darovala své v pořadí třetí dceři domek se zahrádkou. To vše s břemenem vlastního dožití. Byl to výsledek několikaletého naléhání. "Myslela jsem si, že to bude dobré. Člověk se splete," řekla zdrcená žena. "Když babička měla barák, tak její zeť jí psal: Babičko, baráček nikomu nedávejte, máte svoji střechu nad hlavou. Já jsem si na to nevzpomněla. Měla jsem si na to vzpomenout, že jsem to takhle měla udělat," doplnila.

Nezbytnou péči staré matce poskytuje starší dcera Marie, která příběh sleduje se slzami v očích. Vzpomíná na moment, kdy její mladší dcera získala vesnický domek. "Bylo to špatné. Nikdo o tom nesměl vědět. Věděla to jenom sestra Miluše s manželem Milošem, maminka a já. Nikdo to nesměl vědět, i když to měla předané, protože tady pomáhal bratr, hodně práce tady nadělal, švagr dělal práce. Miloš, její manžel, furt říkal: Hele Mílo, řekni jim to, řekni jim to. Ne, buď ticho, buď ticho," uvedla paní Marie. Snad proto, aby byl domek opravený.

Podle rodinného práva by se měl starat ten potomek, který dostal dědictví. A to v tomto případě není paní Marie, ale mladší dcera paní Růženy - Miloše, které malé stavení patří. "Je to tak. Určitě to tak je," míní Marie a dodala: "Ona si zase říká, že to nemá v darovací smlouvě napsané, takže to není její povinnost." V dětství nebyl žádný problém, říká Marie, později už je to horší. Matka Růžena chtěla před třemi lety svůj majetek zpět, podala žalobu, soud ale prohrála. "Lhali, lhali," řekla paní Růžena. "Přijeli za maminkou, maminka se tam nemohla dostat," komentuje situaci Marie.

Podívejme se také na druhou stranu sporu. Za Miluší míříme do Chotěboře, kde žije s manželem, dětmi i malým vnoučetem. "Není pravda, že podvádíme. Soud se konal v Havlíčkově Brodě, oni to prohráli, natož se odvolali, to také prohráli. Všichni jsme prý lhali, mně vyčítala, že jsem neříkala pravdu," oponovala Miluše. Do malé vesničky na Chotěbořsko zajíždí řešit rodinné spory také policie. Důvody jsou všelijaké. Podle oslovených sousedů spíše absurdní. Například zmrzlé květiny v garáži nebo jahody nasázeny v cestě mezi záhony. "Není pravda, co ona říká. Má všelijakých výmyslů, jenom ne dobré," řekla paní Růžena.

Matka je přesvědčená, že jí dcera Miluše skutečně ublížila. A chce svůj majetek - vesnický domek se zahrádkou zpátky. A tak rodinný spor z Chotěbořska možná znovu skončí před soudem.

Každý se snaží urvat co nejvíc

V současné době to není ojedinělý případ. Starý rodič odkáže svému dítěti dům. Když se z něj odmítne na naléhání svého potomka odstěhovat,dojde na vydírání a domácí násilí. A spor neurovná ani soudní proces. Konkrétní příběh jsme vám už vyprávěli. Jak se na tento jev dívají sociologové?

Přešlapujeme před malou kanceláří sociologa psychologa Marcela Hlaváče. Po chvilce usedáme ke stolu a společně řešíme nelehký případ paní Růženy. Není to nic neobvyklého, říká odborník. "Jedná se o případ, se kterým se v poslední době můžeme setkat stále častěji, kdy dochází k tomu, že rodinné vazby už nefungují tak, jako fungovaly dříve. Každý se snaží tak, jak je v této době obvyklé urvat pro sebe co nejvíce," uvedl psycholog. Byť na úkor rodinných vztahů.

Tak to vleklé spory, jako vidíme v našem příběhu z Chotěbořska, dříve tak časté nebyly, i kdy samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. Členové rodiny paní Růženy si kladou jednoduchou otázku: Proč? Podle sociologa je to dané orientací většiny dnešní společnosti a odklonem od sociálních a duchovních hodnot. "Jsou trochu jiné morální zásady, než byly před nějakými třiceti, čtyřiceti, padesáti lety," upřesnil Marcel Hlaváč. Lidé spíše kladou důraz na majetek a vlastnictví. "Zatímco dříve byla spíše orientace na společenské hodnoty, na sociálno a ještě před tím i na duchovno, což samozřejmě ovlivňovalo morální hodnoty obyvatel, dneska už na tu morálku není kladen takový důraz. Naopak, pokud potkáte někoho, kdo klade velký důraz na morálku, tak pro většinovou populaci je něčím zvláštní, něčím neobvyklý, nepřirozený," doplnil sociolog. Toto je potom následek.

Rodinné domky

Paní Růžena z malé vesničky na Chotěbořsku darovala svůj domek dceři. Po několika letech se domáhala svého daru zpět u soudu. Ke své škodě ale prohrála. Marcel Hlaváč je přesvědčený, že tím důvodem byl také mateřský vztah matka - dcera. "Co vlastně byla matka nucena u toho soudu udělat? Na veřejnosti prát rodinné prádlo, vytahovat veškerou špínu, která se v rámci rodiny objevila," řekl psycholog. A to vyžaduje velmi silnou náturu ze strany matky. Navíc byla zřejmě vychovávána v tom, že rodina musí navenek fungovat. Najednou má předstoupit před cizí lidi a de facto se přiznat k tomu, že není všechno v pořádku.

Rodinný spor možná vyřeší další generace, tedy vnoučata a pravnoučata. Může ale přetrvat. "Dojde k naprostému zpřetrhání kontaktu, vazeb v rámci rodiny. Ti lidé se naprosto odcizí a není velká pravděpodobnost, že by buď oni nebo jejich potomci udržovali v budoucnu jakýkoliv kontakt," dodal sociolog a psycholog Marcel Hlaváč. Jak nakonec dopadne příběh třiaosmdesátileté Růženy z Chotěbořska v tuto chvíli nevíme. Marcel Hlaváč je ale nejen v tomto případě skeptický a nemá příznivé vyhlídky.

Odbornice: I pro seniory existují linky důvěry

O týrání a zneužívání seniorů se v poslední době už mluví. Ale stále je tato problematika okrajovým tématem. Přitom čísla jsou jednoznačná. Loni policisté vykázali z domácností skoro devět stovek násilníků. Zhruba desetina z nich páchalo domácí násilí na svých dětech. Průzkumy prokazují, že řada seniorů raději zvolila pobyt v domově důchodců než život v kruhu rodiny, kde podstupovala domácí násilí.

Nicméně v problematice domácího násilí se mluví častěji o násilí páchané na dětech. Podle psychiatričky Tamary Tošnerové je ovšem problematika domácího násilí namířené proti seniorům složitější. "Lépe se hovoří o násilí na dětech, děti jsou víc vidět než senioři. Senioři nejsou vidět. Proto to tak je," uvedla Tamara Tošnerová.

Ale ani senioři se nemusí ocitnout v těchto těžkých životních chvílích osamoceni. K dispozici jim jsou, podobně jako dětem, linky důvěry. "Není jich pro seniory moc, ale přeci jenom existují. Existují občanské poradny, existuje Bílý kruh bezpečí, existuje telefonická pomoc Dona. Kdo chce, může se na ně obrátit," doplnila Tamara Tošnerová. Dodala však, že senioři nemají chuť o problematice mluvit, protože se za svoje potíže stydí.

Ve společnosti rovněž existuje představa, že dříve rodiče téměř bez problému žili se svými dětmi, kteří se o rodiče starali. Tyto představy by však Tamara Tošnerová neidealizovala. "Nechtěli spolu žít ani v minulém století. Nesmíme také zapomenout, že se dožíváme daleko vyššího věku přibližně o třicet let. Stařec byl před sto lety padesátník. Řekněte dneska padesátníkovi, že je stařec," vysvětlila a doplnila, že rodiny dříve žily za jiných okolností a jinak. Tamara Tošnerová ovšem připustila, že před padesáti lety by na své rodiče vztáhl ruku asi málokdo.

autoři: mik , vij , lvb
Spustit audio

Více z pořadu