Za války pořádali krajané sbírky pro odboj. Málo se ví, že vybrali 2 miliony dolarů, popisuje historik

Krajané opouštěli naši zemi v různých vlnách a s různými motivy. Dnes se ale setkáváme s řadou předsudků – těžko ale říct, proč to tak je. V historii totiž najdete klíčové události, ve kterých sehráli zásadní pozitivní roli.  A nešlo jen o nějaká slova podpory, ale o obětavost, peníze či dokonce jejich životy. Například v období, kdy se k moci dostávali nacisté.   

Čtěte také

Účinkují: František Hazlík, historik
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Na blížící se riziko – bylo to v květnu 1938 – reagovala brožura Na obranu míru a demokracie v Československu těmito slovy: „Nesmí zůstat jen na protestních projevech. Naši reprezentanti v kongresu a ve vládě musí být neustále uvědomováni tisíci a tisíci telegramů, osobních dopisů a projevů, že jejich voliči doma si přejí a budou ze všech sil podporovati energickou spolupráci naší vlády s demokraciemi světa pro mír.“

Obavy o osud Československa narůstaly, stejně jako aktivity našich krajanů, vysvětluje historik František Hanzlík. „Nově vzniklé Československo měli za ,své dítě‘. Když se mu vedlo dobře, tak se o něj příliš nezajímali. Ale v momentě, kdy k moci nastoupil Hitler, začali se aktivizovat,“ popisuje.

Čtěte také

„Čím bylo riziko nacismu větší, tím aktivnější byli. V té době fungoval velmi dobře krajanský tisk a právě tam byly zveřejňovány články o perzekucích Židů v Německu, o hrozícím nebezpečí pro Československo. Krajané rozšiřovali informace po celém území Spojených států.“

Události „šly ráz na ráz“: Mnichovská konference a smutné oslavy 20. výročí založení Československa koncem října 1938. „Dějiny předešlého měsíce uvrhly celý československý národ s jeho americkou haluzí v nesmírný zármutek,“ zaznělo na setkání zhruba 6 tisíc Čechů a Slováků.

V té době už v Americe byli i někteří naši exiloví politici. Po okupaci v březnu 1939 Edvard Beneš setkal s americkým prezidentem Rooseveltem – a rozšiřoval se i počet akcí našich krajanů. Už to nebyly jen protesty a apely.

Peníze z bazarů

Klíčové bylo získat peníze – takže pořádali různé sbírky, přednášky, vydávali knihy a pořádali takzvané bazary. Na letáku bylo napsáno: „Můžete pomoci českému národu zastaviti jeho vyhubení nacisty? Nečinné rozhorlení nad nacistickou ukrutností nestačí.“ 

„Bazary byly akce, kde naši krajané získávali největší množství peněz, jedním z největších byl bazar 11. srpna 1940 v Chicagu. Peníze získávali i výrobou odznáčků, tiskovin. Svou roli měly také spolky, například České národní sdružení či Slovenské, ale také například Sokolské spolky,“ popisuje historik.

Čtěte také

Procházíme-li archivní materiály, najdeme doklady z nejrůznějších forem pomoci ze všech světadílů. Najdeme názvy vzdálených zemí a také příběhy lidí, kteří nasazovali i své životy. Mobilizace našich krajanů, kteří se dobrovolně hlásili – a byli to muži i ženy – představovala příběhy lidí, kteří neváhali. I přesto, že řada z nich byla pouze potomky Čechoslováků. Jejich vztah k domovině byla ale zřejmý. 

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se krajané nezapojili do protinacistického odboje, historik František Hanzlík odpovídá: „Zapojili se významným způsobem, ať už finančně, materiálně a také politickou podporou. Tu získávali prostřednictvím svých politických zástupců. Více než 2 milióny dolarů bylo poskytnuto prostřednictvím sbírek v rámci protinacistického odboje.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související