Za války údajně utekl z Polska v převleku kominíka. Teď Karel Kodeš promlouvá k prasynovci ze záhrobí

Od úmrtí Karla Kodeše, jednoho z letců, který za druhé světové války sloužil u Britského královského letectva (RAF), uplynulo 80 let. Právě tehdy došlo k sestřelení letounu 311. československé bombardovací perutě nad Nizozemskem. Zemřela při tom celá šestičlenná posádka. O jejich příběhu vysílal na podzim i Radiožurnál. A také díky tomu začala po svém vzdáleném příbuzném pátrat rodina Karla Kodeše.

Na místě havárie vztyčila skupina nizozemských nadšenců malý pomník. Byl u toho tehdy také stálý zpravodaj Českého rozhlasu v zemích Beneluxu Viktor Daněk. Jeho reportáž slyšela rodina jednoho ze zabitých letců – pilota Karla Kodeše. A dalo jí to nový impulz k pátrání.

Britský vojenský hřbitov leží na jihu na okraji města Bergen op Zoom v borovém háji. Neodpočívají tam jen britští vojáci, ale i ti zahraniční, kteří za druhé světová války bojovali v britských službách. Jedná se také o místo posledního odpočinku československých letců, kteří zemřeli nad Nizozemskem.

Co chlápek, to fantastický osud 

Se vzdáleným příbuzným Karla Kodeše se tam vypravil zpravodaj Viktor Daněk: „S Pavlem Holomkem tady stojíme před pěticí nízkých náhrobků z kamene s československým státním znakem – Josef Hrdina, Jan Peprníček, Karel Rychnovský, a především Karel Kodeš, kvůli tomu jste tady… .“

„Co chlápek, to fantastický osud…,“ přemítá Pavel Holomek a upřesňuje: „ale opravil bych vás, nejsem tady jenom kvůli Karlovi, měl jsem možnost poznat i rodiny těch ostatních. Vlastně jedinou rodinu, kterou jsem nepoznal, je rodina pana Politzera.“

Náhrobek u místa posledního odpočinku sestřeleného pilota Karla Kodeše s československým státním znakem

Jméno Josefa Politzera ve výčtu nezaznělo, protože jeho hrob leží o kousek dál.

Za všechny rodiny

„Beru to tak, že jsem zástupce všech těch rodin, protože někteří sem kvůli zdravotnímu stavu a věku nemohli dojet,“ vysvětluje Pavel Holomek.

Pavel Holomek přinesl k náhrobku krásný věnec v českých národních barvách. Přidává důvody, proč pro něj bylo důležité se na hřbitov vydat: „Vnímám to jako splacení určitého dluhu naší rodiny, protože kromě mě potom nikdo z rodiny zvlášť nepátral. Samozřejmě jsme věděli, že jsme měli strýčka u RAF, ale nikdo neměl potřebu znát detaily.“

„Někdy mám pocit, že Karel ke mně mluví ze záhrobí, protože to, co se mi děje v posledním půl roce, je neuvěřitelné. V den, kdy jsem si řekl, že začnu hledat strejdu důkladně, odvysílali jste tu reportáž.“

Čtěte také

Pavel Holomek přidává i scénu z rodinného života, která se k tomu vztahuje: „Seděli jsme s otcem u oběda, řekl jsem mu, že Holanďani vyzvedli jedno letadlo a že by mě zajímalo, jestli vyzvedli i letadlo strejdy. Táta si pak šel po obědě lehnout, má při tom vždycky ve zvyku poslouchat rádio, a říká mi: „Hele, byla tam reportáž o Karlovi, poslechni si to.“ A já na to: To není možný.

Sestřelený štábní rotmistr je můj prastrýc

Přece jen ale v reakci na to v říjnu 2021 napsal email:

„Dobrý den, pane Daňku, s největší pravděpodobností jsem vzdálený příbuzný štábního rotmistra Karla Kodeše z RAF. Můj děda byl jeho bratranec. Bohužel jsem se narodil až po smrti svého dědy a než jsem stihl dospět, začít se ptát, zemřeli i další pamětníci. Když jsem byl ve věku jeho úmrtí, odjel jsem sloužit jako voják do bývalé Jugoslávie v rámci mise SFOR. Asi proto jsem často přemýšlel nad jeho osudem a jeho pocity. Mrzelo mě, že jsme mu nikdy jako rodina nevzdali hold a rád bych to napravil.“

Pavel Holomek dostal na památku kus letounu Z8838

Kdyby tady Karel Kodeš před vámi stál, bylo by něco, na co byste se ho chtěl zeptat nebo co byste mu řekl?

„Chtěl bych se ho zeptat na tolik věcí, že to bychom tady byli opravdu dlouho. Třeba by mě zajímalo, jak se mu podařilo utéct z Polska. Traduje se, že utekl v převleku za kominíka, tak by mě zajímalo, jestli je to pravda,“ usmívá se Pavel Holomek, pro něhož dlouho plánovanou návštěvou hrobu československých letců nic nekončí.

O svém prastrýci Karlu Kodešovi sepisuje knihu a zatím neúspěšně pátrá po jeho pozůstalosti. Tu neznámý sběratel před časem koupil na internetu. Pavel Holomek má pro něj vzkaz proto vzkaz: „Chtěl bych, jestli by mi ji neprodal. Případně budu rád - i když chápu, že jako mnohý majitel to nemusí chtít prodat - jestli by mi aspoň umožnil ty dokumenty okopírovat.“

autoři: Viktor Daněk , aka
Spustit audio

Související