Záchrana nejstaršího kostela na Mostecku
Když se řekne Mostecko, tak každého asi napadne hnědé uhlí. Hledat v tomhle kraji unikátní historické památky napadne málokoho - a přeci: jsou tam. Jednu z nich najdete v osadě Bedřichův Světec. Při pohledu na dvacítku stavení asi málokoho napadne, že někdy v polovině 13. století se majitel této obce rozhodl postavit v blízkosti své usedlosti také kostel. Díky tomu můžeme dnes v Bedřichově Světci obdivovat stavbu, který je jedinečným propojením románské a gotické architektury. Už několik let o kdysi zanedbanou památku pečuje Sdružení pro obnovu kostela svatého Jakuba v čele s Manfredem Hellmichem.
Manfred Hellmich: „Teď to nepůjde, asi... Skvělé! Vstupte.“
Za jakých okolností se zrodilo uskupení lidí, kteří se pustili do postupné obnovy této budovy?
Manfred Hellmich: „Původní myšlenka přišla z Rotary Clubu Most. Jedním z našich členů je bývalý farář farnosti Bečov a Most a on nám vyprávěl o stavu skvostných historických památek tady v našem okolí. Po určité diskuzi jsme si řekli, že bychom to mohli zahrnout mezi naše dlouhodobé projekty.“
Vzpomínáte si třeba na to, když jste vy osobně poprvé přišel do tohohle kostela, jak to tady vypadalo?
Manfred Hellmich: „Tady byla naprostá spoušť. Byly otevřené podlahy po archeolozích, všude se válely staré předměty, lešení, kolem kostelíku všechno zarostlé do výše dospělé osoby. Takže jsme si řekli, že se do toho pustíme.“
Proč zachraňovat kostel? Proč nepostavit dětské hřiště? Nesehnat peníze pro zdravotnictví? Těch nápadů by určitě byla spousta.
Manfred Hellmich: „Tak je to určitě kulturní dědictví. V tomhle případě je to vlastně nejstarší kostelík na mostecku, tak si myslím, že to má určitou důležitost možná i před tím dětským hřištěm.“
Kostel má už podlahu, opraveny jsou dřevěné prvky, už to tady zkrátka vypadá opravdu jako v kostele. Co se všechno za ta léta podařilo?
Manfred Hellmich: „Zmínil jste ty podlahy, podařilo se i doplnit vlastně kameny, které chyběly, ketré si možná zdejší vypůjčili a nevrátili. K dalším velkým pracím patřilo vlastně zajištění oken, už jsme se dostali k tomu, že začínáme dělat vitráže. Všechny dveře byly opraveny, vlastně než jsme začali, tak se opravila i střecha. To ještě právě pan farář zajistil. Čili to byl taky důvod, proč jsme řekli: pusťme se do toho.“
Opravit kostel to je jedna věc, ale té opravené památce dát nějakou náplň, nějaký smysl její existence, to je věc druhá. Nezůstane tenhle kostel po té rekonstrukci, po dokončení všech těch prací, o kterých jste mluvil, zase jenom uzamčený?
Manfred Hellmich: „Určitě ne, což ukázala i poslední léta. Takže máme během roku – už poslední tři nebo čtyři roky – čtyři setkání. Začíná to na jaře otvíráním památky, potom na svátek svatého Jakuba tu bývá mše, letos tu byla i velká pouť. Na podzim tu míváme kulturní den, a potom před vánočními svátky je tu vánoční zpívání.“
