„Zářná“ budoucnost baletek podle Miřenky Čechové
Covidová doba přiměla divadelní soubory k přesunu do online prostoru. Někteří se se situací popasovali lépe, jiní hůře.
Mezi ty, kteří našli originální cestu, patří bezesporu Miřenka Čechová. Už dříve rozbouřila umělecké vody svou knihou věnovanou období, kdy studovala balet. Vyvolala pozitivní, ale také odsuzující reakce. Na autobiograficky laděný román Baletky teď autorka navázala vydařeným projektem metaBALETKY, který měl premiéru 3. května pod hlavičkou Spitfire Company. Jeho další reprízy se plánují na začátek září.
Miřenka je výraznou osobností české nezávislé scény a často pracuje s osobními tématy. Tentokrát vytvořila multimediální tvar, který kombinuje předtočená videa a živé vstupy z pražského Paláce Akropolis. Má dokonce interaktivní rozměr – zájemci mohou během přímého přenosu psát na její telefonní číslo, tvůrkyně následně vzkazy přečte nebo odpoví na dotazy.
Síla metaBALETEK spočívá v tom, že na poměrně krátké ploše několika desítek minut dostáváme velmi komplexní obraz zákulisí studia na výběrové škole od ženy, která celým procesem před lety prošla. Je plný emocí, ale také je zde hodně nadhledu, (sebe)ironie a drsného humoru. Jak sama Miřenka na začátku říká, přináší příběh loserů, jejichž jména nikdo nezná a k nimž se hrdě hlásí.
„Je ti deset a právě teď startuje tvoje zářná budoucnost,“ sděluje coby začínající studentka. Zatímco posloucháme její vyprávění, sedí na posteli a z obrovské tašky vybaluje všechno možné, mimo jiné bábovku od maminky, kterou vzápětí strká pod polštář, na němž se rozbliká nápis „nežer“. Jako matka podobně starého dítěte si představuji, jak prožívala příjezd na internát, na co všechno se těšila.
„Co to tady vláčíš po zemi? Jo, kdybys nevěděla, tak to je tvoje prdel,“ zazní po chvíli na hodině klasiky. Přípravy na profesionální taneční kariéru šokují především mírou urážek a ponižování. Podstatná část se samozřejmě točí kolem těla, hmotnosti, hubnutí. Dívky nesmí ztloustnout, ale ani moc vyrůst nebo mít velká prsa (musím přiznat, že netuším, jak to zařídit). Suchá informace „absolvovalo nás devět, baletkou se stala jedna“ tedy nakonec příliš nepřekvapí.
Úplný závěr patří boxu a posledním slovům performerky: „Uteč, nebo bojuj. Odvaha je o tom, že se bojíš a jdeš do toho strachu. Bojím se i teď, jak tady před váma stojím. Bojím se toho, co jsem řekla, bojím se, co přijde a taky, jestli to unesu. Už ale bylo dost utíkání.“ Baletkami i metaBALETKAMI Miřenka dokázala, že se se všemi problémy poprala úspěšně.
Obě její na sebe navazující díla vzbuzují spoustu otázek, a to i v případě, že se za běžných okolností tancem nezabýváte. Opravdu to nešlo jinak? Dalo se výsledků dosáhnout jen tímto způsobem? Ale mohou i odradit. Kupříkladu moje dcera, která si vybrala úryvek z prózy na přednesovou soutěž a mimochodem týden co týden navštěvuje náročné tréninky kickboxu, mi řekla, že balet je sice krásný, ale když vidí, co se za ním skrývá, tak už se něj vlastně ani koukat nechce.
Související
-
Metabaletky vám nasypou sůl do očí za všechny „tlustý, hnusný a blbý holky“
Miřenka Čechová vloni rozvířila knižní i taneční vody svým autobiografickým románem Baletky.
-
Projekt metaBALETKY může být hluboký právě proto, že je hluboce prožitý, říká Miřenka Čechová
Autobiografický román Baletky Miřenky Čechové rozvířil vody v taneční komunitě i mimo ni. Díky těmto emotivním reakcím, kde hrál prim strach, vznikl projekt metaBALETKY.
-
Bolest je stále vnímaná jako vstupenka do komunity vysokého umění, říká tanečnice Miřenka Čechová
Jako hledání toho, kým a čím byla, než se jí narodil syn, vnímá Miřenka Čechová svůj román Baletky o krutém světě klasického baletu.