Zástupci KSČM ve vysílání Českého rozhlasu

Dobrý den,

opět zločinná ideologie představovaná soudruhem Filipem na Plusu. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu neexistuje? A co Hitler, kdyby žil, také by mohl vystupovat ve veřejnoprávním rozhlase - určitě by ho pár šílenců volilo?

Zdraví 

J. O.

_______________________________________________________________________

Vážený pane inženýre,

Infolinka Českého rozhlasu mi předala Váš dopis. Děkuji Vám za tuto kritickou připomínku a dovolte mi, abych Vám sdělil svůj pohled na Vámi nastíněný problém.

Český rozhlas je povinen podle zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. V Kodexu Českého rozhlasu, schváleném Poslaneckou sněmovnou, je tato povinnost dále specifikována: "Český rozhlas představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek. Jedním z prvořadých úkolů Českého rozhlasu je zprostředkovávat informace ve zpravodajských a publicistických pořadech. Český rozhlas poskytuje posluchačům informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů."

Z toho vyplývá, že veřejnoprávní Český rozhlas je povinen kromě jiného zohlednit reálné zastoupení politických subjektů v zastupitelských sborech. Musí přitom vycházet z faktu, že KSČM je řádně zaregistrovaným a povoleným politickým subjektem, který se účastní svobodných a demokratických voleb a působí na politické scéně od úrovně místních zastupitelstev po Poslaneckou sněmovnu. Český rozhlas tedy plní svou povinnost danou zákonem a Kodexem. Prostor věnovaný KSČM ve zpravodajství a publicistice Českého rozhlasu se zhruba shoduje s procentuálním zastoupením této strany v Poslanecké sněmovně. V publicistických formátech jsou zástupci KSČM stejně jako zástupci ostatních politických stran konfrontováni buď se svými politickými oponenty, anebo tuto úlohu přebírají moderátoři, kteří jsou povinni vystupovat vůči hostům s přiměřenou mírou racionální kritičnosti.

Chápu, že mnozí posluchači se ve střetu dvou legislativních norem – zákona o protiprávnosti komunistického režimu a zákona o Českém rozhlase – přiklánějí na stranu té první, ale umím si představit, že pokud by některá ze stran zastoupených v Poslanecké sněmovně byla Českým rozhlasem trvale ignorována, mohla by požadovat naplnění zákona o Českém rozhlase, a u soudu by podle mého názoru uspěla. Přirozeným mechanismem může být v demokratické společnosti vytlačení určité politické strany na okraj politické scény, pod hranici volitelnosti. Argumentace Hitlerem mi nepřipadá vhodná. Východiskem mé argumentace je reálný politický život určený svobodnými volbami, které stanovují obsazení sněmovny.

S pozdravem a díky za pochopení

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu