Závod v Le Mans slaví 100 let. Fanoušci to oslavili jízdou veteránů, někteří s nimi jezdí i pro chleba

Francouzi v těchto dnech slaví 100. výročí jednoho z nejslavnějších automobilových závodů v Le Mans. Slavný podnik založili tři Francouzi – inženýr, novinář a průmyslník –, kterým už nestačila jen rychlá auta, ale chtěli během 24 hodinového závodu prověřit i vytrvalost pilotů. Lidé si kulatiny závodu v Le Mans připomínají na slavném okruhu i mimo něj – třeba na rallye historických vozů, kterými se projel i zpravodaj ve Francii Martin Balucha.  

„Jmenuji se Jean-Marie. Vlastním tohle auto značky DB z roku 1952. Karosérie je z hliníku. Váží 450 kilogramů. Loni jsme s manželkou jeli dokonce 160 km/h, což je na 70leté auto neuvěřitelné.“

Jean-Marie je na své auto náležitě pyšný. Vypráví mi, že ho postavili jen ve třech verzích. Jeho model původně řídil automobilový závodník Marc Gignoux, který s ním vyhrál několik závodů. Jean-Marie vůz získal v 70. letech, prý už mu otevřel mnoho dveří. Díky svému autu se dostal i na závody v Le Mans.

„Bylo mi akorát 24 let, byl jsem nadšený. Už si nepamatuju, jak rychle jsem jel. Prostě jsem si to užíval. Některá auta zastavila, protože měla poruchu. Já jsem si říkal, že pojedu, dokud to půjde. Skončil jsem asi pětatřicátý. Nebyl jsem poslední, za mnou bylo asi 8 dalších aut. Ten závod jely samé známé značky jako Lotus, DB nebo Jaguár.“

Auto zůstane v rodině

Jean-Marie a jeho album

Jean Marie na rallye historických vozů přijel v helmě i v kombinéze, ve které koncem 70. let závodil na okruhu v Le Mans. Dodnes slavný podnik sleduje, i přes to, že se okruh i závodní auto výrazně změnila:

„Dnes na okruhu závodí velmi sofistikovaná auta. Před pár lety jsem se do jednoho ze závodních vozů posadil. Je to krása, ale já už bych to neuměl řídit. Piloti jsou k tomu školení. Navíc v těch autech už je spousta elektroniky, technologie jsou propojené se satelity.“

Vysokého muže s knírem na rallye doprovází jeho manželka Jocelyne. Stěžuje si, že se muž autu občas věnuje víc než jí. I přes to by prý auto neprodala:

„Nemůže být ani řeč o tom, že bychom to auto prodali. Snad jenom kdybychom my nebo naše děti byli vážně nemocní. Auto potom dostane náš syn a pak zase jeho děti. Zůstane v rodině.“

Stoletým Citroenem pro chleba

„Tohle je Citroen B14 z roku 1928. Auto bylo před pár lety kompletně zrestaurované – karoserie, podvozek – prostě všechno. Mám k tomu fotografie a veškerou dokumentaci.“

Jean-Francois a jeho Citroen z roku 1928

Jean-Francois si stoletý Citroen hýčká. Ještě před tím, než do něj nastoupí, oklepe si boty. Přesto vůz nemá jen na dívání a vyjíždí s ním poměrně často třeba v neděli pro chleba. Lásku k autům sdílí celá jeho rodina:

„Jsme automobiloví nadšenci. Bydlím asi kilometr od závodního okruhu v Le Mans. Prostě to máme v genech. 14 let jsem pracoval na okruhu jako komisař. Měl jsem hasicí přístroj, a když se stala nehoda nebo když auto mělo poruchu, musel jsem zasáhnout. Měli jsme taky žluté nebo bílé vlajky, které jsme ukazovali v různých případech  když mělo auto poruchu, když jelo pomalu nebo když bylo na okruhu po nehodě sklo.“

Jean-Francois je na slavné závody v Le Mans hrdý. Sledovat je bude i letos. Hlavní  24hodinový závod začne příští sobotu. Vítězný tým dostane výroční bronzovou trofej, která v uplynulých měsících putovala světem.

autoři: Martin Balucha , agf
Spustit audio

Související