Zbořit OC Ještěd bylo hrabavé rozhodnutí, ta dnešní architektonická hrůza do města nepatří, říká fotograf Liberce Petr Šimr
Petr Šimr pochází z česko-německého manželství, jeho německá maminka se ještě před koncem války v Drážďanech provdala za českého tatínka. Po pětačtyřicátém roce rodiče odešli do Liberce, kde pak Petr už jen s matkou a bratrem vyrůstal v chudém bytě v příznačně pojmenované ulici Na Bídě. Obraz Liberce v 70. a 80. letech známe i díky jeho fotografiím, které vyšly v knize Portrét města. Do Vizitky jej pozval Ondřej Cihlář.
Až do počátku sedmdesátých let zajímala Petra Šimra hlavně hudba kapel The Rolling Stones nebo Kinks, na kterou tančil a popíjel pivo během koncertů kapely Jürgena Kavana ve Smržovce. Kvůli „nevhodně“ střiženým vlasům nesměl dokončit zemědělské učiliště a záhy byl odeslán na Slovensku na vojnu.
Když na začátku 70. let zjistil, že se ženou čekají syna, se záměrem dokumentovat jeho růst pořídil fotoaparát. Na procházkách s kočárkem pak fotil i liberecká zákoutí, domy, ulice. Mezi kolegy z Dopravního podniku, kde pracoval jako řidič, bylo takových nadšenců více, a tak společně založili fotoklub. Tehdy začal fotit i motivy do drobných soutěží – třeba dopravní prostředky a lidi kolem nich. „Jako fotografa mě zajímalo všechno, a když jsem fotil domy, přirozeně se mi tam motali chodci. Později se z toho vyvinul záměr. Na fotografické škole v Olomouci už jsem věděl, že je chci na fotkách mít.“
Během studií v osmdesátých letech se z něj podle názoru některých pedagogů stal jeden z nejlepších humanistických fotografů, což dnes mohou posoudit i ti, kteří Šimrovu tvorbu dosud neznali. Liberecké fotografie od sedmdesátých do nultých let mu totiž vyšly v první autorské knize nazvané Portrét města. Jaké město při pohledu na knihu vidí? „Velice mi vadí, co se po revoluci v Liberci děje, vadí mi, že zbořili obchodní centrum Ještěd. Nezapomenu to nikomu, kdo v tom měl prsty, bylo to hrabavé, kapitalistické rozhodnutí. To, co na jeho místě postavili, je architektonická hrůza, obestavěný vzduch. Do města to vůbec nepatří.“
Dnes už Petr Šimr fotí málo, poslední zpracované téma, s nímž je spokojený, jsou liberečtí bezdomovci z místního parku Na Rybníčku. Na architektonicky staré liberecké časy občas vyrazí zavzpomínat do dolního centra, kde stojí pár starých domů, které ještě nestačily spadnout.
Související
-
Zničená krajina je zrcadlem člověka. Zajímá mě, čeho všeho je schopen, říká fotograf Ibrahimovič
Do Vizitky si fotografa Ibru Ibrahimoviče pozval Ondřej Cihlář v souvislosti s vydáním objemné tematické knihy Střepy severních Čech.
-
Během listopadu ’89 jsem fotil, jako když dýchám. Pak mi došla témata, říká fotograf Petr Zatloukal
Nejprve se Petr Zatloukal profiloval jako bubeník, chleba se sádlem si u něj v 80. letech dal i Vladimír Mišík. Vystudoval kybernetiku, jeho srdce si získala fotografie.
-
Stěžovat si stojí spoustu energie, sebelítost vyřadí člověka ze života, říká fotograf Tono Stano
Tono Stano se řídí pravidlem „identifikovat zlo a nezdržovat se blbostmi.“ Inspiruje se situací tady a teď, tak vznikla i jeho aktuální výstavna v pražské Trafačce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
