Zdravotně postižení na cestách
Dnes jsme se zaměřili na výhody zdravotně postižených v silničním provozu a to hlavně v zahraničí. Před hodinou jsme si řekli, že v tomto směru neexistuje jednotná politika a každá země nabízí výhody jen svým občanům, které by se podle zákona neměly na zdravotně handicapované cizince při krátkodobém pobytu vztahovat. Praxe ovšem dokládá, že je hlavně na lidech, jestli budou striktně dodržovat zákon anebo budou vnímat zdravotně postiženého bez ohledu na jeho národnost.
Značka O1, tedy karta vozíčkáře na modrém podkladu je mezinárodní označení pro vozidlo přepravující těžce postiženou osobu, a pokud taková osoba ve vozidle je, pak většina států nabízí svým občanům tyto tři hlavní výhody: jednak použití vyhrazených parkovacích míst pro invalidy, dále takové auto může za určitých podmínek zastavit či stát i tam, kde je to normálně zakázáno a navíc bývá osvobozeno od dálničního poplatku. K tomu, aby tyto výhody mohli čerpat i zdravotně postižení cizinci při krátkodobých je nutná určitá tolerance policistů či celníků.
Kotrouš: My plně respektujeme invalidní označení už kvůli tomu, že víme ze zahraničních zkušeností, že ve většině západních zemí se s tím opravdu neplýtvá. Je to označení někoho, kdo to nutně potřebuje, protože se bez něho nemůže pohybovat. Máme například vnitřní doporučení, aby vnitřní vozidla invalidů nebyla odtahována, přestože taková výjimka neexistuje, ale chápeme, že invalidní spoluobčané mají problém se dostat do různých míst, takže se to toleruje.
Vysvětluje ředitel pražské městské policie Vladimír Kotrouš, podle kterého podobný přístup ke zdravotně handicapovaným cizincům, tedy lidskost nad paragrafy, mají policisté i v zahraničí.
Kotrouš: Řeší to obdobně, protože s paděláním nemají problém, vesměs jsou to plastové kartičky, podobné kreditním. Navíc všechny zahraniční karty jsou vybaveny několika ochrannými prvky, jedná se téměř o ceninu. Padělání pak je téměř nemožné a také se s ním nesetkávají.
A tato slova praktickou zkušeností potvrzuje i Alena Matejová, sociální pracovnice Slovenského svazu zdravotně postižených.
Matejová: Měli jsme tu jednu paní důchodkyni, byla cestovatelka, například v Polsku jí označení uznali. Ona opravdu neplatila parkovné, nebrali v úvahu, že jde o české auto. Stalo se nám něco podobného i v Čechách, jde o správné sociální cítění.
Ale je tady jeden háček, ve většině států může ona auto značení invalida dostat pouze osoba těžce tělesně postižená, zatímco u nás je mohou získat i lidé například po infarktu, takže se může stát, že policista v zahraničí vaše postižení jakoby neuzná. A pak je tady ještě jeden okamžik, kdy se nevyplácí spoléhat na určitou toleranci. Jak upozorňuje Petr Baubín z ústředního automotoklubu, při placení mýtného, nemá smysl tuto fintu zkoušet.
Baubín: To zatím nikde neplatí, pokud vím. Nezáleží ani na libovůli, v podstatě jsou taxy dané podle hmotnosti vozidla, nesetkal jsem se nikdy s možností usmlouvat částku mýtného.
