Židovské osady na palestinských územích - překážka mírového procesu

13. říjen 2003

Nejde jen o rozpor mezi sliby a činy nebo záměry izraelské vlády, ale o mnohem širší a závažnější problém, který se podle samotných Izraelců vzpírá řešení. Židovské osady na palestinských územích nejsou žádné osamocené živořící výspy, ale síť zhruba 150 vzkvétajících měst a průmyslových a obchodních středisek s vlastním zázemím, včetně škol a silnic. Žije v nich skoro čtvrt milionu Izraelců a palestinská území jsou jimi hustě posetá, zejména západní břeh Jordánu.

Izraelci osady budovali na základě historicko-náboženské víry v právo Židů na biblickou Zemi Izraelskou. Řada tamnějších ortodoxních Židů proto pokládá život v osadách za náboženský a ideologický úkol. Pokud jde o zákonný podklad, Izrael se dovolává Balfourovy deklarace z roku 1917, kterou Britové z titulu svého tehdejšího mandátu přiřkli Židům Palestinu s tím, že je to kolébka a domovina židovské rasy a udělili jim právo ji obývat.

Izraelští politici si však uvědomují spornost celé otázky a jejich politika je značně nekonzistentní. Nejlépe ji vystihuje místní kreslená anekdota, ve které se před židovskou osadou ptá jeden izraelský voják druhého: "Dneska ji chráníme nebo evakuujeme"?

Mírový plán požaduje, aby byly židovské osady zrušeny. Mezinárodní právo tím rozumí všechny. Zatímco Izrael rozlišuje mezi legálními a ilegálními. Těch ilegálních, které vznikly po březnu 2001, je asi 100 a premiér Ariel Šaron slíbil, že je zruší. Jako jeden z hlavních zastánců existence osad, kterým byl až do svého zvolení premiérem, však nikdy nevyjádřil ochotu zlikvidovat všechny a jejich evakuaci veřejně neslíbil zatím žádný vedoucí izraelský politik.

Šaron si dokonce vymiňuje právo na jejich určité rozšiřování s odůvodněním, že je třeba osadám zajistit přirozený růst. Palestinci s tím nesouhlasí a požadují zrušení všech židovských osad na území budoucí nezávislé Palestiny. Také Spojené státy vyjadřují na pokračujícím rozšiřování osad pravidelně znepokojení a dokonce Izraeli hrozí snížením záruk na očekávanou finanční půjčku.

Izraelský kabinet však do osad nadále investuje nemalé částky. Ačkoli jejich výši nikdy oficiálně nezveřejnil, každoroční náklady na civilní potřeby osadníků se podle odhadů pohybují okolo 560 milionů dolarů a výdaje na bezpečnost dosahují skoro 1 miliardy dolarů ročně. Podle nedávných propočtů izraelského deníku Haarec tak od anexe Západního břehu a pásma Gazy v roce 67 přišla podpora osad židovský stát na 10 miliard dolarů.

Kromě toho vláda život v osadách podporuje mnohem vyššími dotacemi, než jaké plynou magistrátu měst na izraelském území, různými sociálními výhodami a vylepšenými platy státních zaměstnanců, které jsou v osadách až o třetinu vyšší, než ve vnitřním Izraeli. Současný počet osadníků, 230 tisíc, se proto za posledních deset let zdvojnásobil a navzdory bezpečnostním rizikům v posledních třech letech roste průměrně o 10 tisíc osob ročně.

Za Šaronovy vlády zrušil kabinet jen 20 ilegálních a většinou neobydlených stanovišť. Ta vznikla s cílovým záměrem propojit stávající osady a zvýšit jejich obranyschopnost. Osadníci postaví tu karavan, tu benzinovou pumpu, tu třeba vodárenskou věž. A čekají. Armáda někdy stanoviště zruší, což se neobejde bez protestů a často i fyzického odporu osadníků. Pokud zrušena nejsou, obvykle na nich vyrostou domy, ve kterých se usadí noví obyvatelé.

S osadami úzce souvisí problém ochranného plotu, který Izrael buduje. Touto místy až 8 metrů vysokou betonovou zdí, vybavenou detekčním elektronickým zařízením, která má v délce skoro 250 kilometrů oddělit Izrael od Západního břehu, chce vláda ochránit své obyvatele před palestinskými sebevrahy, kteří v posledních třech letech intifády zabili stovky lidí. Po staletích úsilí a touhy po zboření středověkých evropských ghett, se židovský stát rozhodl, že se zdí obklopí ve vlastní zemi dobrovolně.

Palestinská samospráva tvrdí, že plot nezákonně vymezuje hranice jejich budoucího státu, příliš hluboko zasahuje na jejich území a brání asi 12 tisícům Palestinců v přístupu k půdě, sociální péči a školám. Například v případě osady Ariel se má plot do autonomního území zakousnout až do hloubky 25 kilometrů. Také výstavba této ochranné zdi stojí nemalé částky. Plán počítá se skoro 900 miliony dolarů.

Lze tedy vůbec věřit izraelské vládě, že osady někdy zruší, když do nich tolik investuje? Šaron tvrdí, že ano, ale jen pokud palestinský kabinet zlikviduje teroristy.

Podle průzkumu hlavního odpůrce židovských osad izraelského mírového hnutí Peace Now si 70 procent osadníků uvědomuje, že existence osad je dlouhodobě neudržitelná a jsou ochotni je za tučné finanční odškodnění opustit. Také izraelská veřejnost jejich existenci podporuje stále méně.

Z postoje Palestinců, Spojených států i celého mezinárodního společenství je v každém případě jasné, že žádná mírová smlouva bez evakuace osad nevstoupí nikdy v platnost. Je jen otázkou, zda se tohoto mamutího úkolu vůbec nějaká izraelská vláda chopí.

Spustit audio