Žízním! Poslechněte si sérii glos lesníka a hudebníka Jiřího Nohela

Při poslechu nahrávky glos Jiřího Nohela si člověk vzpomene na hněvivého proroka české poezie, básníka Ivana Diviše. Lesník, básník a hudebník vystupující se svou kapelou Listověj a také hrdina rozhlasového dokumentu Muž, který sází stromy má ovšem k hněvu důvod. V jedné ze svých glos píše:

„Ráno stál před hájenkou chlápek s dálkoměrnou tyčí a mezi řečí mi sdělil, že vyměřuje novou rychlotrať. Děcka vyplakávala šílenství, že jim někdo boří jejich tajemný poloostrov.

Neměl jsem sílu nic udělat. Ti, kdo tohle vymysleli, nemají tvář ani domovní zvonek, kde bych se dozvonil a vše jim vysvětlil. Jako že tu rostou jabloně, pasou se ovce a do sadu chodím králíkům na trávu. Jistě by mě pochopili a stavbu hladové zdi bez váhání zastavili.

Již jsem to jednou zažil. Na poli u lesa měly stát veliké haly na uskladňování nepotřebných strojů. Jakýsi usměvavý pán v obleku mi nabízel tolik peněz, že bych si za ně mohl koupit nové auto se zpětnou kamerou a ještě by zbylo na dovolenou u moře. Navrch mi nabídl společnost blonďaté Rusky s vytvarovanou podprsenkou. K jeho údivu jsem odmítl. Nepotřebuji zpětnou kameru, horkost z přemíry lidí a mimoto mám rád ženy, které se neholí a občas dopřejí svobodu domácím mazlíčkům nebo žalostným očím krav na jatečním dvoře.

Nepomůže podepsat petici nebo říci ne. Ani to, že jsem lesů pán. Jde o hodně peněz.  Nevím, co si s tím vším počít. Hledám někoho, kdo by se stal v tomto boji spojencem. Ale nenacházím.“

Podzimní les|foto:René Volfík, iRozhlas

Z vysočinských lesů přišla od Jiřího Nohela ale i dobrá zpráva:

„Podzim přinesl zklidnění a čas na četbu. Mám pooráno, vymoštováno, sklizeno, oplodněno. Je to fascinující koloběh zázraku. No a také les, který byl celoplošně rozpadlý, můžu dnes s klidným srdcem nazvat obnoveným. Právě s pozdním podzimem je krásně vidět hořící listy nových mlazin zdravého smíšeného lesa.

Jsem nebesům vděčný za tuhle poučnou krizi, za poznání, že v úplném rozpadu vzniká něco nové, lepší. Děkuji za zkušenost, i když je nepřenosná, jsem rád, že u toho můžu být. 1 500 hektarů nového lesa, to je ohromující pocit. Spolupráce člověka s přírodou. Naslouchání.“

Tolik na vyvážení onoho varování, které si můžete poslechnout na nahrávce natočené pro Zelný rynk na Vysočině.