Zmrzlá srdce. Bolestné hledání domova v povídce Jana Čepa

S tématem hledání domova se významný český prozaik, překladatel a esejista, rodák z Myslechovic u Litovle, setkával po celý život. Značnou část života prožil ve francouzském exilu a z jeho tvorby lze vycítit stesk po domově.

Editor Michal Bauer napsal: „Když jsem procházel hřbitovem v La Celle Saint-Cloud, viděl jsem dva muže, kteří lopatkami opatrně vybírali ze země hlínu a kladli ji vedle maličké jámy, kterou pomalu hloubili. Pak stáli oba muži opodál a spolu s nimi ještě řidič dodávky, která sem přijela před několika okamžiky. Všichni kouřili cigarety a potichu si povídali. Z auta vystoupili mladí manželé. Vzali z vozu malou světle hnědou rakev a nesli ji k jámě. Okolo stojící muži spolu stále poklidně hovořili. Manželé chvíli stáli nad hrobem, rakvičku drželi v rukou a potom ji položili do vyhloubené jámy. Stáli s rukama v klíně a dívali se dolů… Vyvstávaly ve mně výjevy z mnoha Čepových próz a esejů, ale i události z jeho života – maličcí mrtví sourozencii jeho předčasně zesnulí dětští hrdinové…

Čtěte také

Jan Čep: Silvestrovská

Správce hřbitova v La Celle Saint-Cloud, s nímž jsem mluvil, byl mladý. Podle zarudlých očí, nejisté chůze a roztřesené mluvy bylo možno soudit, že hodně pije. Vyřkl jsem jméno, kterému zpočátku nerozuměl: Jan Čep. Až posléze pochopil: Á, Jean Cep /žán sep/! Na velkých arších papíru našel podle abecedy toto jméno, číslo oddělení a číslo hrobu. Dovedl mě do části hřbitova, která vedla mírně z kopce, k hrobu, na němž byla dvě cizí jména a letopočty úmrtí starých již přes sedmdesát let. Tady je pochován pan Cep /sep/, tvrdil. Na náhrobku byla dvě cizí jména a já věděl, že Čepův náhrobek nenajdu. Najednou jsem vytušil, že Jan Čep a jeho dílo pro mne zůstanou stálým hledáním,“ napsal o čepovském hledání editor Michal Bauer, autor monografie Jan Čep ve vzpomínkách své rodiny vydané roku 2007 v nakladatelství Torst. Zavádí nás v ní jak do Čepova pařížského poúnorového exilu, tak zejména do jeho rodných Myslechovic u Litovle.