Zpívá se v ní o lásce, modré obloze a kráse hor. Kchangťingská lidová píseň je píseň svobodného Tibetu

Hrozí tam zemětřesení i půdní sesuvy, cesta je tam dlouhá a nebezpečná, a přesto jsou v divokých horách čínského Sečuánu místní lidé šťastní. Svůj vztah k nim už po staletí vyjadřují v krásné lidové písni, které říkají písnička z Kchang-ťingu. S obdivem si ji vyslechl i zpravodaj David Jakš.

Kchangťingská lidová píseň dostala jméno po městě Kchang-ťing (anglicky Kangding), které leží v dlouhém horském údolí, vysoko pod zasněženými šestitisícovkami v divokém a nepřístupném Sečuánu. Jestli se sem vypravíte po silnici, přibalte velké zásoby kinedrylu, a jestli letadlem, navyšte limit na své kreditní kartě, protože letenky jsou extrémně drahé.

Nejkrásnější místo Indočíny dobývají Číňané. Nová železnice přiveze turisty, doufají místní

Historické jádro města Luang Prabang je od roku 1995 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO

Starobylému městu Luang Prabang v nedostupných horách severního Laosu se přezdívá Perla na Mekongu. Své sídlo v něm měli laosšťí králové a svého času se sem nechtělo ani francouzským kolonizátorům ani komunistickým rebelům. Číňané tam teď od své jižní hranice budují vysokorychlostní železnici. Většina místních lidí se jí nemůže dočkat.

Kchang-ťing leží na území historického Khamu. Teprve čínská armáda po svém krvavém vpádu do Tibetu v padesátých letech překreslila hranice. Zemi sněžného leoparda administrativně zmenšila a přejmenovala na Autonomní oblast Tibet.

Měsíční svit, jeřábi a hory

Kchangťingská písničku nemůže zpívat jen tak někdo. Jsou to vysoké tóny a je třeba je udržet dlouho. Většina lidí ty výšky neudýchá. Ale za ten poslech to stojí, co říkáte?“ říká mi paní Dema, Tibeťanka, jejíž rodina tady žije už čtvrtou generaci.

Právě teď hledáme nejlepší zápisník našich zpravodajů. Je to na vás! Hlasujte do 10. února v anketěPoslechněte si nominované a rozhodněte.

„Jsme svobodomyslní lidé a to se odráží i v našich písních. Velmi často v nich najdete slova jako měsíční svit, jeřábi pod modrou oblohou nebo ty nádherné hory všude kolem vás. Kchangťingská lidová píseň je vlastně mnohem víc o lásce k téhle krajině než o lásce mezi mužem a ženou,“ pokyvuje hlavou paní Dema a rozhlíží se po kopcích, které ze všech stran svírají město.

Na cestě ke Kailáši

Tibeťany tu potkáte na každém kroku, proti drobným Chanům neboli etnickým Číňanům jsou mnohem mohutnější a daleko více se smějí. A nemají problém s nadmořskou výškou. Kchang-ťing totiž leží dva a půl tisíce metrů nad mořem, což už naprostá většina smrtelníků cítí na zrychleném dechu.

Kanding je přes den plný poutníků, mezi nimiž nechybějí ani divocí a nespoutaní Tibeťané z kraje Amdo

Kora neboli posvátný poutní okruh vede kolem města, jeho kratší verze dokonce i přímo ulicemi. Přes den je plný poutníků, mezi nimiž nechybějí ani divocí a nespoutaní Tibeťané z kraje Amdo. Čínská policie jim v ulicích Kchang-ťingu kontroluje doklady daleko častěji než ostatním. Mnoho z nich je na cestě i několik měsíců a míří až k nejposvátnější hoře všech mahájánských buddhistů – ke Kailáši.

Mantry a masové hroby

Poutníci, cizinci a čas od času dokonce i čínští vojáci se zastaví v klášteře Nán Wu na kraji města. Dodnes tu pod přísným dohledem armády a policie žije přibližně stovka mahájánských mnichů. Jejich mantry a samozřejmě i kchangťingská lidová písnička jim dávají zapomenout. Třeba na masové hroby na kraji města, kam čínská armáda svážela zabité Tibeťany. Nebo na monasterie na okolních kopcích zničené v době kulturní revoluce.

Podívejte se na mapu oblíbených zápisníků na webu (zvětšit na celou stránku):

autoři: David Jakš , and

Související