Ach jo, zase to telecí! Řízek je mnohem míň český, než jsme si mysleli

Ve třetím díle neobyčejného podcastu o historii obyčejných věcí se zaměříme na dějiny řízku, kvůli tradici ale nepůjde o řízek kuřecí, sójový, dokonce ani vepřový, ale telecí. Do Vídně ho údajně přivezl populární maršál Radecký, který ho v Itálii ukradl. Toto je ale pouze jedna teorie. „Zejména rakouští historici ji z nacionálních důvodů popírají a tvrdí, že řízek pochází z jejich receptu na kuře v trojobalu.“

Ať už to bylo jakkoli, v devatenáctém století se řízek poprvé objevuje i na české scéně a je to okamžitě jednoznačný hit. Není jen oblíbeným českým pokrmem, ale zároveň i výtečným cestovním jídlem – na rozdíl od jiných pochoutek je už totiž zabalený.

Typicky český nicméně řízek není, i když bychom si to možná rádi mysleli. K tomu má asi podobně daleko jako trdelník, guláš nebo jablečný závin. „Historicky prvním jídlem s přídomkem český je podle dobové literatury hrách,“ prozrazuje odborník, což samo o sobě nezní příliš zajímavě. Ale pozor, není hrách jako český hrách.

U příležitosti rozhlasových narozenin se opět zastavíme i ve dvacátých letech minulého století. Po rozpadu monarchie se chtěly české země od Rakouska odstřihnout i co do gastronomie – novým zdrojem inspirace měla být kuchyně francouzská, často to ale nedopadalo příliš slavně. „Ježiš, zase to telecí.“

Kdo byl dobovým Ottolenghim alias největším středoevropským food influencerem? Poslechněte si celý podcast a těšte se na další díly, kde se dozvíte třeba něco o historii zkrášlování nebo nudy.