Adam Černý: Austrálie se omlouvá za zločiny vojáků v Afghánistánu
K zemím hrdým na své vojáky patří jistě Austrálie, protože muži a ženy v jejích uniformách bojovali za hranicemi své země za první i druhé světové války a opakovaně i v následujících desetiletích.
Ale misi, která začala roku 2001 v Afghánistánu po teroristickém útoku v New Yorku a ve Washingtonu, poznamenala nyní aféra, která nutí vedení armády mluvit o studu a hanbě. Důvodem jsou zločiny několika desítek příslušníků speciálních jednotek spáchané v této zemi.
Čtěte také
Popisuje je nynější více než čtyřsetstránková zpráva generálního inspektora australské armády, která ve zveřejněné verzi neobsahuje nejdrastičtější podrobnosti, přesto ale přináší otřesná zjištění.
Čtyři roky trvající vyšetřování zaměřené na chování příslušníků speciálních jednotek v letech 2005 až 2016 odhalilo přinejmenším 23 případů, při kterých bylo zabito 39 lidí. Na zabíjení, a to i neozbrojených civilistů, se podílelo 25 vojáků.
Zpráva sice konstatuje, že činy porušující australské zákony i mezinárodní právo se děly bez vědomí vyšších velitelů, zároveň ale poukazuje na jejich odpovědnost za stav, kdy se ve speciálních jednotkách rozvinula „kultura zabíjení“, ke které mimo jiné patřila ohavná tradice nutit nováčky, aby svého „prvního mrtvého“ zabili ne v bojové situaci.
Afghánské svazky
Zpráva zdůrazňuje, že doložené zločiny se nestaly v okamžicích přímého ozbrojeného střetu, kdy jedna i druhá strana bojuje o život, ale v podmínkách, které nemohou zabíjení ospravedlnit.
Čtěte také
V Afghánistánu se během řady let vystřídalo takřka 40 tisíc australských vojáků, zatímco odhalené případy se týkají několika desítek jednotlivců. Zjištění zprávy generálního inspektora jsou však natolik závažná, že se vedení australské armády za ně veřejně omluvilo, stejně jako se omluvil australský premiér Scott Morrison afghánskému prezidentovi Ašrafu Ghánímu.
Všechny popsané případy projednají australské soudy – to bude mimo jiné způsob, jak předejít tomu, aby se dostaly k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu v Haagu. Tato instituce totiž projednává válečné zločiny, které není možné trestat v zemi, kde se staly, nebo v zemi, kde se nacházejí pachatelé.
Nynější přístup australské vlády by bylo možné přivítat, pokud by mu nepředcházelo období, kdy se aféra měla takříkajíc zamést pod koberec. Jako první s informacemi o chování příslušníků speciálních jednotek nepřišli vojáci, ale před třemi lety veřejnoprávní televize ABC v sérii reportáží Afghánské svazky, ve kterých byly popsány konkrétní případy zabití neozbrojených civilistů, a dokonce i mladistvých.
První reakce úřadů směřovala k potlačení nepohodlných informací, policie prohledala pracoviště v televizní stanici, a dva reportéři byli dokonce obviněni ze zveřejnění dokumentů podléhajících utajení, vyšetřování ale bylo nakonec zastaveno jako neopodstatněné. K nynější publikaci vyšetřovací zprávy a veřejné omluvě vedení australské armády a státu by nedošlo bez vytrvalé práce novinářů média veřejné služby.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
