Adam Černý: NATO hledá Stoltenbergova nástupce

9. červenec 2023

Názory a argumenty

Na summitu v litevské metropoli to mohlo letos v červenci být důstojné loučení. Ve Vilniusu se Jens Stoltenberg mohl dočkat poct a díků za způsob, jakým se coby generální tajemník NATO zasloužil o soudržný chod aliance. Ceremoniál se však odkládá na příští rok, protože její členové se neshodli na jménu svého nejvyššího politického představitele.

Ať to nakonec bude muž či poprvé dokonce žena, nebude to mít snadné. Stoltenberg podával působivý výkon jak za časů turbulentního amerického prezidentství Donalda Trumpa, kterého dokázal přesvědčit, že zpochybňovat užitečnost aliance, která je výhodná i pro Spojené státy, není dobrý nápad, tak poté, co loni putinovský režim otevřeně zaútočil na Ukrajinu.

Bylo do značné míry překvapující, jak se bývalý norský premiér v minulých devíti letech v čele NATO osvědčil. Uznávaný ekonom do té doby neměl se záležitostmi obrany a bezpečnosti mnoho co do činění, v jeho politicky citlivé roli mu však pomáhalo sebeovládání a věcný přístup a nastavil tak měřítka i při posuzování, kdo jej v čele NATO vystřídá.

Čtěte také

Musíme se připravit na více ruských raket v Evropě, říká šéf NATO Jens Stoltenberg

Zájemců a jak se ukázalo především zájemkyň je dost, například estonská či dánská premiérka. Silnou podporu z druhé strany Atlantiku měla nynější předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, s níž nacházel společnou řeč americký prezident Joe Biden, jemuž nejspíše tolik nevadilo, že neoslnila v čele německého ministerstva obrany, zato se mu zamlouvá její ostražitost vůči expanzivní Číně.

Ani podpora nejvlivnějšího člena aliance však nemusí stačit, proto se členové NATO jednomyslně vyslovili, aby Jens Stoltenberg setrval ve své funkci ještě jeden rok. Prodloužený mandát přijal přestože, jak sám řekl, se už těšil, že si na čas odpočine od vypětí, které přináší práce v čele aliance, jejíž členové se musí dohodnout, kolik a jaké pomoci poskytnou Ukrajině v jejím úsilí o osvobození Ruskem zabraných území, a kdy je nutno přesvědčovat například Turecko a potažmo i kličkující Maďarsko, aby souhlasily s rozšířením NATO o Švédsko.

Tak jako v jiných případech i tady platí, že odklad může pomoci, ale není řešením. Až se rok s rokem sejde, budou členové Severoatlantické aliance na summitu tentokrát ve Washingtonu opět stát před otázkou, kým Jense Stoltenberga nahradit. V té době už možná nemusí být tak důležité, zda dosavadního generálního tajemníka vystřídá generální tajemnice, ale zda a jak Ukrajina uspěla ve své protiofenzívě vůči Rusku. Její výsledek, ať už jakýkoli, ovlivní mocenské poměry v Moskvě a členové aliance budou vědět, zda v Kremlu i nadále vládne Vladimir Putin, nebo si budou lámat hlavu, kdože se to dostal na jeho místo.