Adam Černý: Nejvíce se stýská po Kissingerovi Číně
Věty vzpomínající právě zesnulého politika se zpravidla sestávají z předvídatelných a nikterak zajímavých obratů. V případě Henryho Kissingera však existuje řada výroků, z nichž vyzařuje až překvapivá upřímnost.
Jak si vysvětlit, že o dlouholetém bezpečnostním poradci a ministru zahraničí amerických prezidentů například čínský velvyslanec ve Washingtonu uvedl, že „navždy zůstane naživu v srdcích čínského lidu jako jeho nejcennější přítel“?
Čtěte také
Čím si veterán světové diplomacie vysloužil takové postavení, že hlubokou soustrast s jeho skonem vyslovili nejvyšší představitelé v Pekingu od prezidenta a vůdce vládnoucí strany Si Ťin-pchinga přes premiéra až po ministra zahraničí? Nepochybně je za tím vědomí, jak zásadní roli sehrál Henry Kissinger ve sbližování komunistické Číny a Spojených států.
Z hlediska Západu to byl on, kdo pochopil, jakou příležitost nabídla roztržka mezi Pekingem a Moskvou daná nechutí nejlidnatější země světa, Číny, nechat se poručníkovat z Kremlu tak, jak se nechaly satelity Sovětského svazu ve střední a východní Evropě.
Půlstoletí staré Kissingerovy postřehy
Sbližování s Čínou umožnilo Washingtonu přeměnit ji v tichého spojence a změnit tak poměr sil uprostřed studené války mezi Západem a Východem.
Čtěte také
Jak ale stejnou proměnu vnímali v Pekingu? Tam převládá dojem, že sblížení se Spojenými státy umožnilo komunistickému režimu – do té doby často opovrhovanému pro ničení země za takzvané kulturní revoluce – vydat se na cestu k postavení světové velmoci.
Na této cestě byly dva vzájemně propojené milníky. Sblížení se Spojenými státy nakonec umožnilo, aby na místě jednoho z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN místo zástupce Tchaj-wanu usedl velvyslanec Pekingu, a tento úspěch pomohl Teng Siao-pchingovi doma obhájit modernizační reformy, které dostaly čínskou ekonomiku na nynější druhé místo ve světě.
Tady však nostalgie v dnešním čínském vedení tolik oceňujícím zásluhy Henryho Kissingera o zásadní proměnu vztahů mezi Pekingem a Washingtonem dostává jisté trhliny, protože vládce dnešní Číny Si Ťin-pching už se notně vzdálil od Tengova přesvědčení, že „když se podíváme nazpět, zjistíme, že všechny země, které byly s Amerikou, byly bohaté, zatímco ty, které byly proti nim, zůstaly chudé, proto bychom měli být s ní“.
Co znamená tato proměna? Na Spojené státy i na Čínu, která v globálním soupeření se Západem vystřídala Sovětský svaz, z něhož zbylo putinovské Rusko, nyní platí půlstoletí staré Kissingerovy postřehy o vztahu dvou světových velmocí, které by vzhledem ke své síle měly usilovat, aby vzájemná rivalita nepřerostla v otevřenou konfrontaci.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
