Adam Černý: Venezuelský lídr Maduro šermuje válečným praporem
Co si tak může počít autoritářský vládce, když se mu před volebním rokem vynoří protivník, jehož by se měl obávat? Tento problém řešil venezuelský lídr Nicolás Maduro, když loni v říjnu opozice jako svou kandidátku do prezidentských voleb pro příští rok určila Maríu Corinu Machadovou, které průzkumy veřejného mínění přisuzují velkou šanci Madura porazit.
Jeho reakce byla promptní, vyhlásil referendum o nároku na dvě třetiny území sousední Guyany, a když hlasování – sice s poloviční účastí – ukázalo takřka stoprocentní podporu, měl venezuelský vládce v ruce klacek, kterým se začal vůči sousední zemi ohánět.
Čtěte také
Jeho postup má taktický a strategický cíl. Prvním je soustředit pod válečným praporem podporu voličů, z nichž valná část je unavena hospodářskou situací, do níž zemi přivedla vláda Nicoláse Madura a jeho předchůdce Huga Cháveze.
Jejich voluntaristická a nekompetentní politika změnila Venezuelu obrazně řečeno plovoucí na zásobách ropy ve stát na pokraji bankrotu. S tím souvisí Madurův strategický cíl pokusit se po zbojnicku obohatit oživením nároku na území sousední Guyany, když byly v její provincii Essequibo objeveny velké ropné zásoby.
Čtěte také
Už těžba v dosavadních ložiscích stát na okraji karibské oblasti, který ještě před čtyřmi lety registroval dvě pětiny obyvatel žijících pod hranicí bídy, posunula, co se týče bohatství na hlavu, na čtvrté místo v Severní a Jižní Americe dohromady po Spojených státech, Kanadě a Bahamách.
Z vnitropolitického hlediska jsou Madurovy kalkulace srozumitelné, mají však jednu vadu. Neberou v potaz širší kontext, kterým je nechuť jihoamerických zemí vůči jakýmkoli násilným změnám hranic ustavených v koloniální nebo těsně postkoloniální éře, protože by se tak snadno mohl spustit nekontrolovatelný dominový efekt.
Tlak přinesl výsledek
Čtěte také
Proto Nicolás Maduro čelil od počátku výzvám ke zdrženlivosti, z nichž ta nejdůležitější zazněla ze sousední Brazílie, jednak proto, že názor tak velké země nelze jen tak přehlížet, jednak proto, že staronový prezident Inacio Lula da Silva, bývalý odborový předák, by sice mohl mít pochopení pro svého politického příbuzného, nestojí však o rozdmýchání konfliktu s těžko kontrolovatelnými následky.
Tlak přinesl výsledek v podobě společného prohlášení venezuelského a guyanského prezidenta, že ve vzájemných sporech nepoužijí násilí. Znamená to snad, že Madurovi jeho tah nevyšel?
To vůbec není jisté, protože pořád má k dispozici domácí šachovnici. Stále ještě může obrátit tlak vůči domácí opozici a v případě potřeby využít prezidentské pravomoci vyhlásit výjimečný stav, který by odsunul konání voleb na neurčito.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
