Africké slonice už se rodí bez klů, chrání se tak před lovci. Evoluce je hodně rychlá, říká biolog

U Evropské rady pro výzkum uspěl mezi 2222 žadateli jako jediný Čech. Rada teď rozdá vybraným uchazečům 657 milionů eur. Z toho dva miliony jsou určeny na projekt Jana Hrčka, který tak může se svým týmem pět let pracovat na výzkumu přírodní diverzity, a to jak v domácích laboratořích Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích, tak i za oceánem.

„Vybrali jsme si modelový systém octomilek a jejich parazitických vosiček z australského pralesa,“ upřesňuje Jan Hrček. Příběh vosiček a octomilek má doslova filmový scénář. „Vosičky kladou vajíčka do larev octomilek, všechno vypadá normálně, ale z larvy pak místo octomilky vyleze vosička! Je to takový Vetřelec v reálném životě,“ líčí biolog.

Jan Hrček|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Octomilky jsou pro vědce klasickým modelovým organismem. „Když se snažíme zmapovat základní principy přírody, bylo by těžké to dělat třeba na lvech a antilopách, protože těch je málo,“ usmívá se Jan Hrček, „a abychom zjistili, jak něco funguje, musíme s tím manipulovat.“ Praktičnost octomilek tedy spočívá i v tom, že jsou malé.

Další výhodou by mohla být dostupnost octomilek. Proč tedy za nimi až do australského pralesa? „Octomilek je u nás opravdu spousta, ale nemáme zde takovou druhovou rozmanitost. Respektive, jednotlivé druhy se během sezóny střídají, zatímco my potřebujeme systém, kde alespoň pět, šest druhů koexistuje dohromady,“ vysvětluje Jan Hrček.

Právě rozmanitost je podstatou jeho výzkumu. „Rozmanitost v přírodě je úžasná, ale hlavní otázka zní, jak je vůbec možná. Jak je možné, že se druhy vzájemně ‚nevykonkurují', že se nepožerou,“ připomíná Jan Hrček, který se svým týmem hodlá tyto vztahy prozkoumat. Chce hledat i propojení mezi rozmanitostí uvnitř druhu a mezi jednotlivými druhy. „Když to propojení lépe pochopíme, budeme umět přírodu i lépe chránit,“ podotýká.

Čtěte také

I ten největší blbec má DNA sahající od Slunce až za Pluto, vysvětluje s úsměvem biolog

Ekologie a genetika podle Jana Hrčka souvisejí. „Ukazuje se, že evoluce je hodně rychlá, a tudíž ji v ekologii musíme brát v úvahu. A to nejenom na octomilkách, ale i na tak velkých organismech, jako jsou sloni, u kterých bychom nepředpokládali rychlé změny,“ komentuje.

Jako příklad uvádí slonice: „V důsledku tlaku pytláků v Africe ztratila spousta samic slonů kly. Samci je mají vždycky, ale samice je mít nemusejí. A v současném světě jsou kly obrovská nevýhoda. A tak se během pouhých dvou, tří generací snížil podíl samic s kly v populaci na polovinu! To už jsou obrovské, viditelné změny!“  

Přizpůsobování se změněným podmínkám proto vědci předpokládají i u drobných octomilek. „Nemusejí to být změny vnější, ty octomilky vypadají pořád stejně, ale často jsou to změny v nastavení metabolismu. A my víme, že už během několika generací se dokáží výrazně projevit,“ doplňuje vědec.

Celý rozhovor s biologem Janem Hrčkem o jeho výzkumu přírodní rozmanitosti si poslechněte online.