Americký fastfood chce nabízet vám a vašim přátelům burger za jinou cenu. Projde mu to?

Kdyby fastfood oznámil, že prostě chce posílit takzvané „happy hours“ se zlevněnými meníčky, asi by nikoho nešokoval. Jeho nový plán ale spíš než takovéto slevové akce připomínal chaotické a netransparentní cenové praktiky ridsesharingových aplikací jako je Uber.

Matěj Schneider|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Uber rád podává tyto tekuté ceny jako ideální způsob, jak dokonale sladit nabídku a poptávku. Je přece logické, že v čase a místě, kde je velká poptávka, si holt za jízdu připlatíte, kdežto v mrtvých časech a lokacích naopak ušetříte.

Jak popisuje americký komentátor Barry Lynn ve své knize Liberty From All Masters, skutečný smysl dynamického naceňování je ale jiný. „Systém je navržen tak, aby pečlivě zkoumal vaše cestovní a nákupní zvyklosti, vaše pondělní výdaje oproti pátečním, a aby zjistil, jak vám za konkrétní jízdu účtovat maximální částku, aniž by vás přiměl k rozhodnutí jet autobusem nebo jít pěšky,“ vysvětluje Lynn.

Lynn také popisuje, jak se ridesharingové firmy pro tento systém inspirovaly u amerického potravinového systému – konkrétně u zpracovatelů masa, kteří byli schopni skrze cynicky pojmenovaný a podobně fungující „turnajový systém“ naprosto převálcovat například chovatele slepic. Upozorňuje, že primární efekt tohoto systému je hromadění moci v rukou zpracovatelů masa na úkor chovatelů, kteří jsou stavěni proti sobě a mají jen mizerný přehled o svých vzájemných podmínkách.

Wendy’s by teď nejraději podobný systém převedlo i na druhý konec jídelního řetězce, tedy k americkým koncovým zákazníkům. Tedy možná. Jejich plán se setkal s takovým odporem, že firma musela nejprve začít ujišťovat, že ve skutečnosti nic takového neplánuje. Mluvčí firmy začal vše halit do benevolentějšího hávu s tím, že by jeho společnost ceny kvůli poptávce nikdy nezvyšovala a že naopak mělo jít jenom o zavádění dynamických slev. To je sice hezké ale v praxi to může být klidně jen drobný sémantický rozdíl.

Řetězec se ale nesetkal jenom s odporem. V americkém byznysovém tisku sice za uplynulou dekádu značně posílila frakce, která je k počínání velkého byznysu kritická a fandí nové generaci antimonopolních úředníků, ale ti, podle kterých toho firmy jako Wendy’s nemohou udělat mnoho špatného, je stále kupa.

Komentátorka deníku Washington Post Catherine Rampell tak ujištovala své čtenáře, že jediná chyba, které se vedení Wendy’s dopustilo, bylo špatné PR. „Chyba společnosti Wendy's se ve skutečnosti netýkala její cenové strategie jako takové, ale způsobu, jakým ji prezentovala veřejnosti,“ tvrdila Rampell.

Jak přesně nakonec všechno dopadne, se teprve uvidí. Firma chtěla původně začít experimentovat s pružnými cenami od příštího roku. Možná si po ostré reakci dá pozor a plán přehodnotí. Možná si jen vyslechne rady sympatizantů z Washington Post a celý experiment zabalí do přívětivějšího PR hávu. A možná tak už za několik měsíců budete sedět s přáteli někde nad burgerem a porovnávat kolik jste kdo zaplatili za svoje jídlo na základě dat, které z vás vytáhl fastfoodový řetězec.

Přehodnotí tváří v tvář reakci veřejnosti své plány? A proč někteří komentátoři Wendy’s hají? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.