Anna Šabatová: Lidi je potřeba povzbuzovat, aby se bránili

29. leden 2016

Rozhovor s veřejnou ochránkyní lidských práv o problému diskriminace, soudním systému a možnostech lidí, kteří se chtějí bránit.

„Diskriminace není vždy reflektována, ani tím člověkem, vůči kterému je skutečně jednáno nepřípustně rozdílně. Už to bere jako součást své životní situace. Ti lidé to berou jako danost,“ komentuje častý problém například starších lidí pro Český rozhlas Plus Anna Šabatová, veřejný ochránce lidských práv.

V rozhovoru uvádí, že diskriminace je věcí, se kterou se lidé někdy prostě smíří. Vyzdvihuje proto ty, kteří dokazují opak i přes odlišný přístup společnosti.

„Stereotypy, které si s sebou neseme po desítky a stovky let, se nepřekonávají snadno. Jeden z nich je, že starý člověk se už na řadu věcí nehodí. A přitom právě starý člověk může být nositelem zajímavých zkušeností, které mohou být pro ostatní obohacením,“ říká Šabatová.

Antidiskriminační zákon

„Velmi by se nám hodilo, kdyby bylo více soudních rozhodnutí, které by specifikovaly jednotlivé situace, “ uvádí ombudsmanka a jako důvod odkazuje na to, že diskriminace se velmi těžko dokazuje. Někdy je zanechán písemný důkaz, jindy je důvod otevřeně uvedený, těch případů je ovšem velmi málo.

„Za šest let existence zákona bylo pouze 56 žalob z důvodu diskriminace a jen v jednom ta oběť vysoudila odškodnění. Takže nehrozí zahlcení soudů. Spíš je potřeba povzbuzovat lidi, aby se bránili,“ apeluje Šabatová.


Šabatová cituje průzkum, ve kterém lidé byli dotazováni, proč se oni sami cítí být diskriminováni. Nejčastěji odpovídali, že kvůli věku a pohlaví. Na otázku, co je obecně nejčastějším důvodem diskriminace v české společnosti, uvedla ovšem většina, že je to etnický původ.

Podle hloubkových rozhovorů na téma, proč se poškození lidé nebrání, uvádí Šabatová jako důvod rezignaci lidí, nedostatečnou důvěru v to, že má smysl se bránit, případně nedostatečné důkazy. Jako velký důvod pak vidí finanční bariéru kvůli nejistému výsledku soudního řízení.

„U nás je podpora bezplatná, včetně odhadu úspěchu. Případně lidem seženeme advokáta zdarma. Ale i pak je to riziko. Protože pokud proces prohraje, pak se platí náklady protistrany. Chudší lidé nemají odvahu se soudit i z finančních důvodů. Pomohla by tedy judikatura,“ opakuje Šabatová.

Jaká je zkušenost úřadu ombudsmana s nápravou ze strany státních úřadů při pochybení?

„Budete se divit, ale docela dobrá. Většina těch úřadů chybu uzná a napraví ji,“ říká Šabatová a pokračuje: „Když úřad udělá chybu, za kterou nemůže ten člověk, tak není možné po něm tu částku vymáhat, což se dřív dělo.“

Řeč je o případu, kdy například Česká správa sociálního zabezpečení neoprávněně vyplatila důchod a později se domáhala přeplatku zpět. Podle vyjádření ombudsmana obecně platí, že dle platné právní úpravy úřad nemůže za svou chybu trestat někoho, kdo ji nezavinil. Podrobnosti o případu jsou uvedeny jsou uvedeny zde na webových stránkách.

Celý rozhovor s ochránkyní veřejných práv Annou Šabatovou si můžete poslechnout ze záznamu vysílání Českého rozhlasu Plus.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.